29 Cdo 913/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci
žalobkyně V. s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. B.,
zastoupenému advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Ing.
J. S., zastoupeného advokátem, o ochranu dobré pověsti právnické osoby a
poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, vedené u Krajského soudu v O. pod sp.
zn. 29 Cm 10/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v O.ze
dne 27. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-154, takto:
Usnesení Vrchního soudu v O.ze dne 27. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-154, se
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
zadostiučinění v akciích. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání.
Usnesením ze dne 14. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-142, Vrchní soud v O.
rozhodl, že v řízení bude pokračovat na straně žalobce se společností V. s. r.
o., neboť původní žalobce byl ke dni 31. srpna 2006 vymazán z obchodního
rejstříku z důvodu jeho zrušení bez likvidace a převodu jmění na hlavního
akcionáře – společnost V. s. r. o.
Usnesením ze dne 27. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-154, Vrchní soud v O.
zrušil své usnesení ze dne 14. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-142 (výrok I.),
zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že právo na ochranu dobrého
jména původního žalobce jako právnické osoby se vztahuje výlučně na zásahem
postiženou osobu a nepřechází ani není převoditelné na někoho dalšího, a tudíž
pochybil, pokud usnesením ze dne 14. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-142,
připustil procesní nástupnictví na straně žalobce. Proto své usnesení o
procesním nástupnictví na straně žalobce „bez dalšího“ zrušil a z důvodu ztráty
způsobilosti původního žalobce být účastníkem řízení (§ 19 občanského soudního
řádu – dále též jen „o. s. ř.“) řízení podle § 107 odst. 5 o. s. ř. zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-154,
podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 239 odst. 1
písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít (a
měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s.
ř.] a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
Dovolatel namítá, že odvolací soud nerespektoval ustanovení § 170 odst. 1 o. s.
ř., a usnesení o procesním nástupnictví na straně žalobce, ačkoliv jím byl již
vázán, neboť bylo dovolateli doručeno dne 20. září 2006, výrokem I. napadeného
rozhodnutí zrušil. Tím se dopustil zcela zásadní vady řízení, v jejímž důsledku
neobstojí ani další dva výroky napadeného rozhodnutí.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i
důvodné.
Podle § 170 o. s. ř. je soud vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k
vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo
vyhotoveno (odstavec 1). Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není však
soud vázán (odstavec 2).
Usnesení o procesním nástupnictví (§ 107 o. s. ř.) není usnesením o vedení
řízení; občanský soudní řád proti němu, na rozdíl od usnesení o vedení řízení
[srov. § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], připouští jak řádný (§ 201 o. s. ř.),
tak i mimořádný opravný prostředek [§ 239 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) o.
s. ř.], a proto se na něj výjimka z vázanosti soudu vlastním usnesením upravená
v § 170 odst. 2 o. s. ř. nevztahuje. Jakmile je soud vyhlásí, případně –
nedošlo-li k vyhlášení – doručí byť i jen jedinému z účastníků řízení, je jím
vázán. Ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu o procesním nástupnictví,
vydaného podle § 211 o. s. ř. a § 107 o. s. ř., může dojít pouze rozhodnutím
Nejvyššího soudu na základě dovolání některého z účastníků řízení [§ 239 odst.
1 písm. b) o. s. ř.].
Zrušil-li odvolací soud své vlastní usnesení o procesním nástupnictví na straně
žalobce, ačkoli již bylo doručeno dovolateli, nerespektoval ustanovení § 170
odst. 1 o. s. ř. a zatížil tak odvolací řízení vadou, jež mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci.
V důsledku tohoto vadného postupu pak chybně vyhodnotil předpoklady pro
zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. Ani výrok napadeného
usnesení o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení podle § 107
odst. 5 o. s. ř. proto neobstojí.
Protože dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) byl uplatněn právem,
Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za
středníkem a odst. 3 věty první o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení,
včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. února 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu