Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 Cdo 913/2007

ze dne 2008-02-26
ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.913.2007.1

29 Cdo 913/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.

Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci

žalobkyně V. s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. B.,

zastoupenému advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Ing.

J. S., zastoupeného advokátem, o ochranu dobré pověsti právnické osoby a

poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, vedené u Krajského soudu v O. pod sp.

zn. 29 Cm 10/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v O.ze

dne 27. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-154, takto:

Usnesení Vrchního soudu v O.ze dne 27. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-154, se

zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

zadostiučinění v akciích. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání.

Usnesením ze dne 14. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-142, Vrchní soud v O.

rozhodl, že v řízení bude pokračovat na straně žalobce se společností V. s. r.

o., neboť původní žalobce byl ke dni 31. srpna 2006 vymazán z obchodního

rejstříku z důvodu jeho zrušení bez likvidace a převodu jmění na hlavního

akcionáře – společnost V. s. r. o.

Usnesením ze dne 27. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-154, Vrchní soud v O.

zrušil své usnesení ze dne 14. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-142 (výrok I.),

zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o

náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).

V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že právo na ochranu dobrého

jména původního žalobce jako právnické osoby se vztahuje výlučně na zásahem

postiženou osobu a nepřechází ani není převoditelné na někoho dalšího, a tudíž

pochybil, pokud usnesením ze dne 14. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-142,

připustil procesní nástupnictví na straně žalobce. Proto své usnesení o

procesním nástupnictví na straně žalobce „bez dalšího“ zrušil a z důvodu ztráty

způsobilosti původního žalobce být účastníkem řízení (§ 19 občanského soudního

řádu – dále též jen „o. s. ř.“) řízení podle § 107 odst. 5 o. s. ř. zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-154,

podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 239 odst. 1

písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít (a

měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s.

ř.] a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Dovolatel namítá, že odvolací soud nerespektoval ustanovení § 170 odst. 1 o. s.

ř., a usnesení o procesním nástupnictví na straně žalobce, ačkoliv jím byl již

vázán, neboť bylo dovolateli doručeno dne 20. září 2006, výrokem I. napadeného

rozhodnutí zrušil. Tím se dopustil zcela zásadní vady řízení, v jejímž důsledku

neobstojí ani další dva výroky napadeného rozhodnutí.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i

důvodné.

Podle § 170 o. s. ř. je soud vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k

vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo

vyhotoveno (odstavec 1). Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není však

soud vázán (odstavec 2).

Usnesení o procesním nástupnictví (§ 107 o. s. ř.) není usnesením o vedení

řízení; občanský soudní řád proti němu, na rozdíl od usnesení o vedení řízení

[srov. § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], připouští jak řádný (§ 201 o. s. ř.),

tak i mimořádný opravný prostředek [§ 239 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) o.

s. ř.], a proto se na něj výjimka z vázanosti soudu vlastním usnesením upravená

v § 170 odst. 2 o. s. ř. nevztahuje. Jakmile je soud vyhlásí, případně –

nedošlo-li k vyhlášení – doručí byť i jen jedinému z účastníků řízení, je jím

vázán. Ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu o procesním nástupnictví,

vydaného podle § 211 o. s. ř. a § 107 o. s. ř., může dojít pouze rozhodnutím

Nejvyššího soudu na základě dovolání některého z účastníků řízení [§ 239 odst.

1 písm. b) o. s. ř.].

Zrušil-li odvolací soud své vlastní usnesení o procesním nástupnictví na straně

žalobce, ačkoli již bylo doručeno dovolateli, nerespektoval ustanovení § 170

odst. 1 o. s. ř. a zatížil tak odvolací řízení vadou, jež mohla mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci.

V důsledku tohoto vadného postupu pak chybně vyhodnotil předpoklady pro

zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. Ani výrok napadeného

usnesení o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení podle § 107

odst. 5 o. s. ř. proto neobstojí.

Protože dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) byl uplatněn právem,

Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.

ř.), usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za

středníkem a odst. 3 věty první o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k

dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta

druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení,

včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. února 2008

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu