29 Cdo 988/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně P. C. C., a.s., zastoupené JUDr. J. P., advokátem, proti žalovaným 1) Ing. P. V., a 2) M. V., zastoupené JUDr. J. J., advokátkou, o návrhu druhé žalované na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 42/2007, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2008, č. j. 5 Cmo 112/2008-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.050,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání druhé žalované usnesení ze dne 14. ledna 2008, č. j. 42 Cm 42/2007-23, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl návrh druhé žalované na obnovu řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 43 Cm 16/2006.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož podala-li druhá žalovaná v původním řízení námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu (v nichž mimo jiné namítala i nepravost „jejího“ podpisu na směnce) opožděně, ač byla řádně o lhůtě k podání námitek a důsledcích jejího zmeškání poučena, není znalecký posudek prokazující nepravost „jejího“ podpisu na směnce důkazem, který bez své viny nemohla použít v původním řízení. Proto odvolací soud neshledal naplnění předpokladů pro obnovu řízení stanovené v ustanovení § 228 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení a řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolatelka má za to, že podala-li námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu sice opožděně, nicméně stále ještě ve lhůtě k podání odvolání proti výroku o nákladech řízení, nemůže být tato skutečnost důvodem pro zamítnutí žaloby na obnovu řízení a následné neprojednání věci před soudem. Napadené rozhodnutí za situace, kdy existuje znalecký posudek prokazující, že podpis na směnce není jejím pravým podpisem, považuje za nesprávné, nespravedlivé a nezákonné. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky, zda za daných okolností lze „ponechat v platnosti rozhodnutí, které jí je zjevně nepříznivé“.
Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o žalobě na obnovu řízení může být přípustné pouze podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatelka podala v původním řízení námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu opožděně, ač byla řádně o lhůtě k podání námitek a důsledcích jejího zmeškání poučena, a zavinila tak, že její námitka nepravého podpisu na směnce (v námitkách obsažená) nemohla být věcně přezkoumána a nemohlo k ní být vedeno dokazování. Skutečnost, že dovolatelka podala námitky (po uplynutí lhůty k jejich podání) ve lhůtě pro podání odvolání proti výroku o nákladech řízení, je zcela bez významu.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož znalecký posudek prokazující nepravost jejího podpisu na směnce není za této situace důkazem, který bez své viny nemohla použít v původním řízení, v důsledku čehož nejsou v projednávané věci splněny předpoklady pro povolení obnovy původního řízení, je natolik zřejmý a triviální (plynoucí přímo z textu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), že důvod připustit dovolání k jeho přezkoumání Nejvyšší soud neshledal (srov. i závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 19. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 1227/2008).
O rozpor s hmotným právem (v dovolání tvrzený) se pak z povahy projednávané věci jednat nemůže (ostatně ani dovolatelka neuvádí, se kterým ustanovením hmotného práva závěr odvolacího soudu shledává rozporným).
Důvod připustit dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a), odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení § 10 odst. 1, odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny 3.500,- Kč. Takto určená sazba se podle ustanovení § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 1.750,- Kč, jelikož zástupce žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži druhé žalované celkem 2.050,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. prosince 2009
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu