KSHK 41 INS 22280/2013 41 ICm 188/2015 29 ICdo 138/2017-172
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce České insolvenční v. o. s., se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, PSČ 500 02, identifikační číslo osoby 28810341, jako insolvenčního správce dlužníka ROSS Holding a. s., zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, proti žalovanému PSJ, a. s., se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 3960/32, PSČ 586 01, identifikační číslo osoby 25337220, zastoupenému JUDr. Danielem Kaplanem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1597/19, PSČ 110 00, o určení neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů dlužníka a o zaplacení částky 700.000 EUR, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 ICm 188/2015, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ROSS Holding a. s., se sídlem v Havlíčkově Brodu, Jihlavská 893, PSČ 580 01, identifikační číslo osoby 25259741, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS 22280/2013, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti,
Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 ICm 188/2015 se nepřikazuje Krajskému soudu v Brně.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) 12. ledna 2015 (vedenou pod sp. zn. 41 Cm 188/2015) se žalobce (Česká insolvenční v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka ROSS Holding a. s.) domáhá vůči žalovanému (PSJ, a. s.) určení neplatnosti označené úplatné smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 22. března 2013 mezi žalovaným (jako postupitelem) a pozdějším dlužníkem (jako postupníkem), eventuálně určení neúčinnosti téže smlouvy, dále určení neúčinnosti 4 označených bezhotovostních převodů týkající se vždy částky 175.000 EUR a zaplacení částky 700.000 EUR do majetkové podstaty dlužníka.
Žalovaný ve věci nejprve namítl nedostatek věcné příslušnosti insolvenčního soudu (č. l. 94), maje za to, že nejde o incidenční spor. Poté, co Vrchní soud v Praze (jako nadřízený soud) usnesením ze dne 27. února 2017, č. j. 41 Cm 188/2015, 104 VSPH 774/2016-115 (KSHK 41 INS 22280/2013) určil, že k projednání a rozhodnutí předmětné věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy
(jelikož jde o incidenční spor), navrhl žalovaný podáním z 12. května 2017 (č. l. 159), aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti dle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Krajskému soudu v Brně. Návrh odůvodňuje tím, že má sídlo v obvodu Krajského soudu v Brně a má zájem seznámit se podrobně prostřednictvím svých pracovníků s poměrně obsáhlými listinnými důkazy navrženými žalobcem. Žalovaný je názoru, že přikázání věci Krajskému soudu v Brně by vedlo k hospodárnějšímu projednání věcí, neboť by tím došlo k úspoře nákladů na pracovníky, kteří budou pověřeni studiem listinných důkazů a kteří by se následně účastnili soudních jednání.
Žalobce s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí (č. l. 163), maje za to, že důvody uváděné žalovaným nejsou pro takový postup dostatečně závažnými. Podle ustanovení § 12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený insolvenčnímu soudu, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. splněny. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem.
Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Důvody uváděné žalovaným přitom nejsou způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
Situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou totiž spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne usnesení 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013). Přitom též nelze pominout, že obtíže popisované žalovaným jsou přirozeným důsledkem pravidla, podle kterého se obecná místní příslušnost soudu v incidenčních sporech neurčuje prostřednictvím obecného soudu žalovaného (§ 84, § 85 o.
s. ř.), nýbrž prostřednictvím insolvenčního soudu dlužníka, z jehož insolvenčního řízení vzešel incidenční spor [§ 7b odst. 4 ve spojení s § 7a písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. září 2017
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu