KSUL 23 INS 25091/2019 123 ICm 4220/2020 29 ICdo 145/2022-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. Vladimíra Nechutného, se sídlem v Plzni, Pražská 37, PSČ 301 00, jako insolvenčního správce dlužníka J M R, spol. s r. o., proti žalovanému J M R SPED, spol. s r. o., se sídlem v Praze 6, Za Hládkovem 676/20, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 28746091, zastoupenému Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, PSČ 412 01, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 1/12, PSČ 400 85, o určení neúčinnosti právního jednání a o zaplacení částky 19.000 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 123 ICm 4220/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J M R, spol s. r. o., se sídlem v Libochovicích, Vrchlického 838, PSČ 411 17, identifikační číslo osoby 27338100, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 23 INS 25091/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2022, č. j. 123 ICm 4220/2020, 104 VSPH 260/2022-150 (KSUL 23 INS 25091/2019), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem ze dne 26. listopadu 2021, č. j. 123 ICm 4220/2020-124, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Ing. Vladimír Nechutný, jako insolvenční správce dlužníka J M R, spol. s r. o.) domáhal vůči žalovanému (J M R SPED, spol. s r. o.), za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, určení, že „právní úkony“ dlužníka učiněné ve dnech 27. srpna 2019, 2. září 2019, 4. září 2019 a 9. září 2019, jimiž došlo k výplatě částek v celkové výši 19.000 EUR žalovanému, jsou vůči „majetkové podstatě dlužníka“ neúčinné (body I. až IV. výroku).
[2] Zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal toho, aby žalovaný zaplatil do majetkové podstaty dlužníka částku 19.000 EUR s příslušenstvím představovaným konkretizovaným zákonným úrokem z prodlení (body V. až VIII. výroku).
[3] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 26.265,95 Kč (bod IX. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. června 2022, č. j. 123 ICm 4220/2020, 104 VSPH 260/2022-150 (KSUL 23 INS 25091/2019):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. až IV. výroku (první výrok, část před středníkem).
[2] Změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodech V. až IX. výroku tak, že žalovanému uložil zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 19.000 EUR s příslušenstvím představovaným konkretizovaným zákonným úrokem z prodlení (první výrok, část za středníkem).
[3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[4] Uložil žalovanému zaplatit státu na soudním poplatku do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 3.500 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud v dovoláním napadeném rozsahu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání
4. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
5. Dovolatel dovolání výslovně podává „proti všem výrokům“ napadeného rozhodnutí, s výjimkou té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku o věci samé.
6. V rozsahu, v němž dovolání (jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř.) takto směřuje proti druhému výroku napadeného rozhodnutí (o nákladech řízení), a proti třetímu výroku napadeného rozhodnutí (o soudním poplatku) je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. a přípustnost dovolání proti výroku o soudním poplatku vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř.
7. Dovolání žalovaného proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud rovněž odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř., a to pro vady, které nebyly odstraněny ve lhůtě k podání dovolání. Potud totiž dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil důvod přípustnosti dovolání.
8. V pasáži nadepsané „Přípustnost dovolání“ (článek II. dovolání, odstavce 8. až 12.) se dovolání omezuje na reprodukci poučení o dovolání z rozsudku odvolacího soudu (jež se rovná citaci § 237 o. s. ř.) [článek II. dovolání, odstavec 8.], na kterou navazuje [v článku II. dovolání, odstavci 9.] následující text: „Žalovaný má za to, že ve shora označené věci jsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, když tuto přípustnost shledává a opírá o ustanovení § 237 a to za podmínek uvedených v ustanovení § 241a o. s. ř., tedy, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Současně si je žalovaný plně vědom toho, že v souladu s ustanovením § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.“
9. V článku II. dovolání, odstavci 12. se dále uvádí: „Předkládané dovolání dále splňuje další podmínky a obligatorní náležitosti, které zákon vyžaduje, zejména ustanovením § 241a odst. 2, odst. 3, odst. 4 o. s. ř.“
10. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části.
11. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
12. Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání nepodává (není patrný ani z článku II. dovolání ani z dalších částí dovolání). Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
13. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a u ostatních účastníků řízení nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. září 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu