MSPH 79 INS XY 179 ICm XY 29 ICdo 149/2022-148
USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně L. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Veverkova 1101/1, PSČ 170 00, proti žalovaným 1) JUDr. Ing. Pavlu Fabianovi, se sídlem v Brně, Marešova 304/12, 602 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice S. R., a 2) S. R., narozené XY, bytem XY, o určení pravosti pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 179 ICm XY jako incidenční spor v insolvenční věci druhé žalované vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 XY, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2022, č. j. 179 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 79 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Druhá žalovaná je povinna zaplatit České republice soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet Městského soudu v Praze.
1. Rozsudkem ze dne 12. října 2021, č. j. 179 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Určil, že pohledávky žalobkyně (L. K.) přihlášené do insolvenčního řízení druhé žalované (S. R.) jsou po právu co do částky 446.416,42 Kč (bod I. výroku).
[2] Zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení pravosti dalších pohledávek v celkové výši 33.998 Kč (bod II. výroku).
[3] Uložil druhé žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11.376,08 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (bod III. výroku).
2. K odvolání druhé žalované (jež směřovalo pouze proti nákladovému výroku rozsudku insolvenčního soudu) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením:
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě III. výroku ve znění, podle kterého druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11.376 Kč, jež se uspokojí v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávky, o které je veden spor (první výrok).
[2] Rozhodl, že žalobkyně a druhá žalovaná nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala (nezastoupená) druhá žalovaná dovolání.
4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) jako objektivně nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a tomu, aby mohly být zkoumány podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., brání ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné též proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Dovoláním napadeným usnesením přitom odvolací soud rozhodl
5. Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo nutné se zabývat nedostatkem povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
7. Výrok o povinnosti druhé žalované zaplatit soudní poplatek z dovolání se opírá o § 4 odst. 1 písm. i), § 11 odst. 2 písm. n) a odst. 9 a § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v aktuálním znění. Dovolatelka (jejíž osobní osvobození od soudního poplatku z dovolání vyplývá z § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích) totiž podala dovolání proti rozhodnutí, u něhož takovou možnost vylučuje ustanovení § 238 o. s. ř.; učinila tak přesto, že se jí v napadeném rozhodnutí dostalo přiléhavého poučení o nepřípustnosti dovolání. Jelikož dobrodiní zákona spočívající v tom, že určitým osobám je ze zákona přiznáno osvobození od soudních poplatků, nesmí být zneužíváno k podávání opravných prostředků tam, kde to zákon vylučuje, vznikla dovolatelce odmítnutím dovolání poplatková povinnost [§ 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích]. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sen. zn. 29 ICdo 119/2018.
8. Soudní poplatek za dovolání činí (v souladu s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu zákona o soudních poplatcích) 4 000 Kč. Ke splatnosti soudního poplatku srov. § 7 odst. 1 větu druhou zákona o soudních poplatcích. Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu