MSPH 90 INS 23203/2020 214 ICm 2062/2022 29 ICdo 172/2024-175
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Liborem Vincencem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, PSČ 120 00, proti žalovanému Mgr. Davidu Konczovi, soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Cheb, se sídlem v Chebu, 26. dubna 573/10, PSČ 350 02, identifikační číslo osoby 66253080, zastoupenému Mgr. Filipem Kvasničkou, advokátem, se sídlem v Praze 8, U Rustonky 714/1, PSČ 186 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 214 ICm 2062/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 23203/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2024, č. j. 214 ICm 2062/2022, 106 VSPH 230/2024-146 (MSPH 90 INS 23203/2020), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Rozsudkem ze dne 22. listopadu 2023, č. j. 214 ICm 2062/2022-117, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce (dlužník V. K.) domáhal určení, že pohledávka P30 ve výši 4 329,74 Kč (představující náhradu nákladů exekuce) nebyla věřitelem (Mgr. Davidem Konczem, jako soudním exekutorem) uplatněna (v insolvenčním řízení vedeném na majetek
2. Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí insolvenčního soudu, když jeho první rozsudek ze dne 18. ledna 2023, č. j. 214 ICm 2062/2022-44, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. června 2023, č. j. 214 ICm 2062/2022, 106 VSPH 345/2023-71 (MSPH 90 INS 23203/2020), zrušil (v rozsahu bodu II. a III. výroku) a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
3. K odvolání žalobce a žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně v celém jeho rozsahu,
podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zčásti jde o otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci, na němž spočívá napadené rozhodnutí (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i spolu s rozsudkem insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
6. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
7. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení, a v rozsahu druhého výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení vylučuje přípustnost dovolání § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
8. Ve zbývající části, tj. v rozsahu potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, je pak dovolání nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
11. Podle § 238 odst. 3 o. s. ř. se za rozhodnutí podle odst. 1 písm. c/ považuje i rozhodnutí vydané v řízení o určení pravosti nebo výše pohledávky nepřevyšující 50 000 Kč.
12. V projednávané věci je předmětem řízení pohledávka uplatněná žalovaným v celkové výši 4 329,74 Kč; současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl.
13. Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté dovolateli odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07).
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2025
Mgr. Milan Polášek předseda senátu