MSPH 95 INS 8020/2022 216 ICm 863/2023 29 ICdo 179/2024-135
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Way too Smart, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Anglická 551/6, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 08271241, zastoupeného Mgr. Jakubem Bolkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1009/24, PSČ 110 00, proti žalovanému Lechovský & Backa, v. o. s., se sídlem v Praze 6, Hládkov 701/4, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 07067283, jako insolvenčnímu správci dlužníka IF CAFE s. r. o., zastoupenému Mgr. Miroslavem Hnilicou, advokátem, se sídlem v Praze, Vinohradská 3217/167, PSČ 100 00, o určení pravosti a výše pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 216 ICm 863/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka IF CAFE s. r. o., se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 03236021, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 8020/2022, o dovolání I. Š., zastoupené Mgr. Pavlem Vintrem, advokátem, se sídlem v Liberci, Masarykova 621/19, PSČ 460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. října 2023, č. j. 216 ICm 863/2023, 105 VSPH 704/2023-70 (MSPH 95 INS 8020/2022), t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Dovolatelka je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 1.850 Kč, k rukám zástupce žalobce. II. Dovolatelka je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 2.238,50 Kč, k rukám zástupce žalovaného.
1. Usnesením ze dne 17. srpna 2023, č. j. 216 ICm 863/2023-54, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl návrh I. Š. (dále též jen „I. Š.“) na vstup do řízení jako vedlejší účastnice řízení na straně žalovaného (Lechovský & Backa, v. o. s., jako insolvenčního správce dlužníka IF CAFE s. r. o.) [bod I. výroku]. [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
2. O odvolání I. Š. proti usnesení insolvenčního soudu rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. října 2023, č. j. 216 ICm 863/2023, 105 VSPH 704/2023-70 (MSPH 95 INS 8020/2022), tak, že: [1] Odvolání odmítl (první výrok). [2] Uložil I. Š. zaplatit žalobci (Way too Smart, s. r. o.) na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 1.850 Kč (druhý výrok). [3] Uložil I. Š. zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 363 Kč (třetí výrok).
3. Odmítnutí odvolání odůvodnil odvolací soud jednak tím, že bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn [§ 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], jednak tím, že směřovalo proti usnesení, proti němuž není odvolání (objektivně) přípustné (§ 218 písm. c/ o. s. ř.). II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala I. Š. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek při jejíchž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a „které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak“, jakož i na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. K přípustnosti dovolání dále uvádí, že poučení obsažené v napadeném rozhodnutí (o tom, že dovolání není přípustné) má za chybné.
5. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Žalobce i žalovaný ve vyjádřeních navrhují dovolání odmítnout jako nepřípustné. III. Přípustnost dovolání
7. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
8. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
9. O případ podle § 238a o. s. ř. nejde, takže zbývá určit, zda dovolání je (může být) přípustné podle § 237 o. s. ř. (jak prosazuje dovolatelka).
10. Přitom platí, že bez zřetele k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo že závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, anebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, jakož i bez zřetele k tomu, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka by měla být posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.), nebude dovolání v dané věci přípustné, jestliže to vylučuje některá z výjimek pojmenovaných v ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. (srov. shodně např. odstavec 46. odůvodnění rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, uveřejněného pod číslem 74/2024 Sb. rozh. obč.).
11. Dovolatelka napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu jako celek (bez rozlišení jeho jednotlivých výroků).
12. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. (dovolání potud není objektivně přípustné).
13. Dovolání pak není objektivně přípustné ani v rozsahu, v němž směřuje proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí o odmítnutí odvolání. Usnesení o odmítnutí odvolání (podle § 218 písm. b/ i c/ o. s. ř.) je totiž usnesením, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř., takže přípustnost dovolání proti němu vylučuje § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Nejvyšší soud tedy i potud dovolání bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
14. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání I. Š. bylo odmítnuto, čímž žalobci i žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
15. Ty v dané věci sestávají u každého z nich z mimosmluvní odměny advokáta ve výši jedné poloviny za 1 úkon právní služby představovaný sepisem vyjádření k dovolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé (vyjádření sepsáno 7. srpna 2024 u žalobce a 9. srpna 2024 u žalovaného); srov. § 11 odst. 1 písm. k/, odst. 2 písm. c/, odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění.
16. Incidenční spor o určení pravosti a výše pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč, z čehož polovina činí 1.550 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 1.850 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalobci k tíži dovolatelky. U žalovaného je pak nutno připočíst k částce 1.850 Kč náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 388,50 Kč (137 odst. 3 o. s. ř.), takže jde celkem o částku 2.238,50 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelky.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 28. listopadu 2024
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu