MSPH 95 INS
14167/2023
219 ICm 510/2025
29
ICdo 202/2025-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci
žalobce A. T., zastoupeného Mgr. Ing. Janou Pekárkovou, advokátkou, se sídlem v
Praze 5, Pod Spravedlností 934, PSČ 156 00, proti žalovanému VPI CZ, v. o. s.,
se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby
03007740, jako insolvenčnímu správci dlužníka PREMIOT realitní, a. s., o určení
pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 219 ICm
510/2025, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka PREMIOT realitní, a.
s., se sídlem v Praze 1, Dlouhá 715/38, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby
10865250, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 14167/2023,
o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2025,
č. j. 219 ICm 510/2025, 107 VSPH 364/2025-21 (MSPH 95 INS 14167/2023), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Usnesením ze dne 28. dubna 2025, č. j. 219 ICm 510/2025-14, Městský
soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zastavil řízení (bod I. výroku) a
rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. září
2025, č. j. 219 ICm 510/2025, 107 VSPH 364/2025-21 (MSPH 95 INS 14167/2023),
usnesení insolvenčního soudu potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání žalobce (A. T.)
dovolání. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci [§
241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o.
s. ř.“)] a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
4. Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro jeho
vady, které nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž
nelze v dovolacím řízení pokračovat. Učinil tak proto, že dovolatel v dovolání
(výslovně, ani posuzováno podle jeho obsahu ? § 41 odst. 2 o. s. ř.) nevymezil,
v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek
uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné.
5. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014 (dále jen „R 4/2014“), jakož
i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-
st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
6. V R 4/2014 Nejvyšší soud ozřejmil, že požadavek, aby dovolatel v
dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je
podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být
dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu i v této věci), je
dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje
za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu
ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). K projednání dovolání je nezbytné,
aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v
rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či
procesního práva má být dovolacím soudem jako nová vyřešena nebo je rozhodována
rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud
má odchýlit (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna
2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní
soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp.
zn. I. ÚS 3524/13).
7. Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, (mimo
jiné) přijal a odůvodnil závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů
přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst.
1 Listiny základních práv a svobod. Posouzení, zda podané dovolání obsahuje
stanovené náležitosti, pak může učinit v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř.
předseda senátu nebo pověřený člen senátu (srov. bod 40. stanoviska).
8. V daném případě se dovolatel ohledně vymezení předpokladů
přípustnosti dovolání omezil právě jen na pouhou citaci poučení odvolacího
soudu vycházející z § 237 o. s. ř. (srov. bod 2. dovolání).
9. Nad rámec nutného odůvodnění pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání
směřující proti výrokům o nákladech řízení je (též) objektivně nepřípustné ve
smyslu § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním
znění.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2026
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu