KSPH 66
INS 6953/2016
74 ICm 2968/2019
29 ICdo 44/2023-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci
žalobce J. H., , zastoupeného JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v
Praze, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti žalovanému Hlista & Pril, v. o. s.,
se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby
29059054, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. H., za účasti a/
Nakladatelství H+H Vyšehradská, s. r. o., se sídlem v Jinočanech, Komenského
236, PSČ 252 25, identifikační číslo osoby 25673220, b/ H. M., a c/ N. K., jako
vedlejších účastníků na straně žalobce, o vyloučení majetku z majetkové
podstaty, o přistoupení dalšího účastníka do řízení, vedené u Krajského soudu v
Praze pod sp. zn. 74 ICm 2968/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci
dlužníka J. H., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS
6953/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.
prosince 2022, č. j. 74 ICm 2968/2019, 106 VSPH 546/2022-186 (KSPH 66 INS
6953/2016), takto:
Dovolání se odmítá.
1. Žalobou došlou Krajskému soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“)
dne 29. října 2019 se žalobce (J. H.) domáhá vůči žalovanému (Hlista & Pril, v.
o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka J. H.) vyloučení majetku z majetkové
podstaty dlužníka (J. H.), a to s odůvodněním, že soupis majetku (v žalobě
blíže specifikovaných nemovitých věcí a pohledávek) zasahuje do jeho právní
sféry. V doplnění žaloby ze dne 15. února 2021 (č. l. 66 spisu) žalobce dodal,
že vlastnické právo k vylučovaným nemovitým věcem patří prvnímu vedlejšímu
účastníku řízení (Nakladatelství H+H Vyšehradská, s. r. o.).
2. Podáním došlým soudu dne 18. února 2022 (č. l. 145 spisu) navrhl
žalobce – odkazuje na ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – přistoupení dalšího účastníka (V. H.;
dále jen „V. H.“) do řízení na stranu žalobce, a to z následujících důvodů:
[1] mezi žalovaným a insolvenčním správcem V. H. (toho času Ing. Jiřím
Krejčiříkem) byla dne 22. října 2019 uzavřena dohoda o vypořádání zaniklého
společného jmění manželů (V. H. a dlužníka), kterou byl nemovitý majetek
původně sepsaný jak v majetkové podstatě dlužníka, tak v majetkové podstatě V.
H. rozdělen na dvě rovnocenné poloviny tak, že každý z insolvenčních správců má
v současné době sepsánu v majetkové podstatě pouze ˝ nemovitého majetku,
[2] V. H. podala dne 10. září 2021 žalobu, kterou se domáhá vyloučení (z
části totožného) majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (žaloba je
vedena pod sp. zn. 77 ICm 2508/2021),
[3] V. H. podala dne 17. ledna 2022 intervenční žalobu podle § 91a o.
s. ř., kterou se domáhá určení, že má tzv. prioritní právní zájem na vyloučení
(totožného) majetku z majetkové podstaty dlužníka (žaloba je vedena pod sp. zn.
77 ICm 157/2022) [jde o žalobu, jíž V. H. intervenuje zde projednávanou věc], a
[4] V. H. podala dne 22. prosince 2021 a dne 12. ledna 2022 určovací
žaloby, kterými se domáhá vůči Ministerstvu spravedlnosti České republiky a
svému insolvenčnímu správci (dříve Ing. Jiřímu Krejčiříkovi, nyní TP
Insolvence, v. o. s.) určení neplatnosti soupisu majetkové podstaty
zpracovaného v rámci insolvenčního řízení dlužníka (sp. zn. KSPH 66 INS
6953/2016), resp. v rámci svého insolvenčního řízení (sp. zn. KSPH 36 INS
28162/2012).
3. Dne 8. března 2022 vyjádřila V. H. souhlas se svým vstupem do řízení
na stranu žalobce.
4. Usnesením ze dne 2. května 2022, č. j. 74 ICm 2968/2019-164,
insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 92 o. s. ř. a z ustanovení § 7 a
225 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenčního zákona), a odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
11. května 2021, č. j. 74 ICm 1141/2019, 105 VSPH 373/2021-182 (KSPH 66 INS
6953/2016), a ze dne 13. ledna 2022, č. j. 74 ICm 2968/2019, 101 VSPH
931/2021-142 (KSPH 66 INS 6953/2016), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.
července 2010, sp. zn. 28 Cdo 652/2010 – přistoupení V. H. do řízení jako druhé
žalobkyně nepřipustil.
5. Přitom zdůraznil, že přistoupením V. H. do řízení na straně žalobce
by nedošlo k odstranění nedostatku věcné legitimace, jež předvídá ustanovení §
92 odst. 1 o. s. ř. Z návrhu na přistoupení totiž není zřejmé, z jakého důvodu
by mělo přistoupení V. H. do řízení napravit nedostatek věcné legitimace na
straně „žalovaného“ a nadto žalobce sám uvádí, že V. H. již podala žalobu na
vyloučení totožného majetku z majetkové podstaty dlužníka (věc je vedena pod
sp. zn. 77 ICm 2508/2021).
6. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
7. Odvolací soud – vycházeje z týchž ustanovení občanského soudního řádu
a insolvenčního zákona a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo
652/2010, komentářovou literaturu k ustanovení § 92 o. s. ř. a zejména
judikaturní závěry shrnuté v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2009,
sp. zn. 25 Cdo 1651/2009 ? se ztotožnil se skutkovými závěry i právní
argumentací insolvenčního soudu, k nimž doplnil následující:
[1] Navržený postup (přistoupení V. H. do řízení na stranu žalobce) by
nevedl k odstranění nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, neboť ta tu
již v době zahájení řízení nebyla.
[2] S ohledem na skutečnost, že žaloba V. H. na vyloučení majetku z
majetkové podstaty dlužníka (vedená pod sp. zn. 77 ICm 2508/2021) byla
pravomocně (pro opožděnost a nedostatek aktivní věcné legitimace) odmítnuta, a
řízení o žalobě V. H. z tzv. hlavní intervence ve smyslu § 91a o. s. ř. (vedená
pod sp. zn. 75 ICm 156/2022) na určení, že jí náleží právo na vyloučení majetku
z majetkové podstaty dlužníka, stále probíhá, nelze návrhu žalobce na
přistoupení V. H. do řízení na stranu žalující vyhovět, když přistoupení V. H.
do řízení by představovalo překážku řízení podle § 159a odst. 3 o. s. ř. (ve
vztahu k řízení vedenému pod sp. zn. 77 ICm 2508/2021), resp. překážku řízení
podle § 83 o. s. ř. (ve vztahu k řízení vedenému pod sp. zn. 75 ICm 156/2022).
Uvedeným způsobem toliko žalobce (syn V. H. a dlužníka) a s ním spřízněné osoby
(vedlejší účastníci na straně žalobce) fakticky obcházejí zákon, a to z důvodu,
aby V. H. opětovně vystupovala v řízení o vyloučení majetku z majetkové
podstaty dlužníka a mohla tak uplatňovat shodná práva, o nichž již bylo
rozhodováno v rámci insolvenčního řízení dlužníka.
[3] Návrhu žalobce na přistoupení V. H. do řízení na stranu žalující
nelze vyhovět též proto, že jde o návrh učiněný zjevně v rozporu se zásadou
procesní ekonomie (hospodárnosti řízení), neboť nelze určit, čeho „by se
žalobce a přistoupivší žalobkyně (V. H.) v projednávané věci měli domáhat“,
když žalobce již v návrhu uvádí, že vlastnické právo k nemovitým věcem (tj.
části vylučovaného majetku) náleží prvnímu vedlejšímu účastníku.
[4] Žalobní návrhy V. H., dlužníka a osob s nimi spřízněných v
insolvenčních řízeních V. H. a dlužníka ostatně zjevně vedou jen k zneužívání
občanského soudního řízení ve smyslu § 2 a § 6 o. s. ř., neboť nesměřují k
tomu, aby byla věc řádně a včas projednána, ale naopak směřují k jejímu dalšímu
prodlužování (oddalování konečného rozhodnutí).
8. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší
soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
9. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k
řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala
přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. (podle jiného ustanovení
občanského soudního řádu dovolání v dané věci být přípustné nemůže).
10. Dovolatel soustřeďuje dovolací argumentaci výlučně k řešení otázky,
zda se soud při rozhodování o připuštění přistoupení dalšího účastníka do
řízení zabývá otázkou věcné legitimace této osoby. Potud ovšem dovolatel
přehlíží, že odvolací soud (na rozdíl od insolvenčního soudu) dospěl (mimo
jiné) také k závěru, že přistoupení V. H. do řízení brání skutečnost, že v
důsledku jejího přistoupení by nebyly splněny podmínky vedení řízení ve vztahu
k její osobě (pro nastolení překážek řízení uvedených v § 83 a § 159a odst. 3
o. s. ř.), a nadto jde o návrh, jímž žalobce zneužívá svých procesních práv.
Správnost těchto právních závěrů odvolacího soudu dovolatel nijak nezpochybnil
(dovolání se proti tomuto závěru argumentačně žádným konkrétním způsobem
nevymezuje).
11. Nejvyšší soud přitom ve své rozhodovací činnosti opakovaně
vysvětlil, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních
otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému
rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.
přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno
nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v
ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán
uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných
než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov.
ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního
soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum
posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek
řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod
číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského
soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného
pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
12. Lze tudíž uzavřít, že v poměrech dané věci nemá smysl připustit
dovolání pro řešení dovolatelem předestřené otázky, když ani její zodpovězení
není způsobilé nikterak zvrátit dovolatelem nezpochybněný úsudek odvolacího
soudu, že připustit vstup V. H. do řízení na straně žalující nelze (též) z
důvodu případného založení negativních podmínek vedení řízení (ve vztahu k V.
H.) a pro zneužití procesních práv žalobcem.
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním
znění.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 12. 2023
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu