KSPH 72 INS XY
72 ICm XY
29 ICdo 67/2022-327
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v
právní věci žalobců a/ D. Č., narozené XY, a b/ L. Č., narozeného XY, obou
bytem XY, obou zastoupených JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou, se sídlem v
Praze 2, Žitná 562/10, PSČ 120 00, proti žalovaným 1/ Mgr. Ireně Jonákové, se
sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, PSČ 580 01, jako insolvenční správkyni
žalobců, 2/ M. M., narozené XY, a 3/ M. M., narozenému XY, oběma bytem XY,
oběma zastoupeným Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, se sídlem v Praze
1, Husova 242/9, PSČ 110 00, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o žalobě
žalobců na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 72 ICm
XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobců, vedené u Krajského soudu v
Praze pod sp. zn. KSPH 72 INS XY, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 1. února 2022, č. j. 72 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPH 72 INS
XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 1/ nemá žádný z těchto účastníků
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobci jsou povinni zaplatit každému ze žalovaných 2/ a 3/ na
náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 182,30 Kč, do tří dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně žalovaných.
obnovu řízení ze dne 13. března 2019 (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (bod II. a III. výroku).
2. K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze napadeným usnesením rozhodnutí
insolvenčního soudu ve výrocích I. a III. potvrdil a ve výroku II. změnil tak,
že žalobci jsou povinni zaplatit žalované 1/ náhradu nákladů řízení ve výši 363
Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (první výrok), a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž
namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
[dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“)]. K přípustnosti dovolání odkazují na § 237 o.
s. ř., který citují, přičemž v rámci argumentace opakovaně uvádějí, že soudy se
při posuzování věci odchýlily od „ustálené rozhodovací praxe“. Navrhují, aby
Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k
dalšímu řízení.
4. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být uvedeno, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a).
5. Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaj o tom,
v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až
238a), může být o tuto náležitost doplněno jen v průběhu trvání lhůty k
dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241,
běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění
této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení
zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení,
kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
6. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu
srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo
1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo
2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
(dále jen „R 4/2014“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen.
zn. 29 NSČR 55/2013, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.
listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
7. Výše uvedenému požadavku dovolatelé v projednávané věci nedostáli,
neboť v dovolání ohledně splnění předpokladů přípustnosti dovolání pouze
citovali § 237 o. s. ř., přičemž neformulovali žádnou otázku, na jejímž řešení
spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, a která by měla být přezkoumána dovolacím
soudem. Jestliže by mělo být dovolání přípustné proto, že se odvolací soud při
posuzování věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, muselo
by být z obsahu dovolání rovněž patrné (kromě vymezení otázky hmotného nebo
procesního práva, o níž v dané věci jde), od které „soudní praxe“ se řešení
označené právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej shodně opět R
4/2014). Ani takový údaj se ovšem z dovolání (posuzováno potud z obsahového
hlediska) nepodává, když dovolatelé v něm (byť jen slovně) nekonkretizují
judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud při posuzování některé
z právních otázek odchýlit.
8. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o.
s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě odstraněny, a pro tyto
vady nelze v dovolacím řízení pokračovat.
9. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobců bylo odmítnuto,
čímž žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.
Zatímco žalované 1/ v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, náklady
žalovaných 2/ a 3/ sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby
(vyjádření k dovolání ze dne 17. června 2022), která podle § 7 bodu 5., § 9
odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
činí 3 100 Kč. Vzhledem k tomu, že současně šlo o společný úkon při zastupování
obou žalovaných, náleží advokátce za každou takto zastupovanou osobu
mimosmluvní odměna snížená o 20 % (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu), tedy u
každého z žalovaných 2/ a 3/ mimosmluvní odměna ve výši 2 480 Kč. Spolu s
náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč tak
jde u každého z žalovaných 2/ a 3/ o částku 2 630 Kč. S připočtením náhrady za
21% daň z přidané hodnoty ve výši 552,30 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) tak
činí náhrada nákladů dovolacího řízení u každého z žalovaných 2/ a 3/ celkem
částku 3 182,30 Kč, kterou Nejvyšší soud zavázal žalobce zaplatit k rukám
jejich (společné) advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 12. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu