KSPH 37 INS 23802/2012
33 ICm 245/2013
29 ICdo 7/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobců a/ LESS & FOREST s. r. o., se sídlem v Bohdanči 136, PSČ 285 25,
identifikační číslo osoby 27106632, zastoupeného JUDr. Luďkem Chvostou,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Na příkopě 850/8, PSČ 110 00 a b/ Mgr. Moniky
Cihelkové, se sídlem v Praze 1, Lazarská 1719/5, PSČ 110 00, jako insolvenční
správkyně dlužníka LESS & FOREST s. r. o., zastoupené Mgr. Jakubem Fröhlichem,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 741/13, PSČ 110 00, proti žalovanému
Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, PSČ
501 68, identifikační číslo osoby 42196451, zastoupenému JUDr. Romanem
Poláškem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00, za
účasti KALESPOL STŘÍBRO s. r. o., se sídlem ve Stříbře, Plzeňská 250, PSČ 349
11, identifikační číslo osoby 28045203, zastoupeného Mgr. Liborem Kaslem, LL.
M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Palackého 740/1, PSČ 110 00, jako vedlejší
účastníka řízení na straně žalobců, o určení neplatnosti eventuálně neúčinnosti
právních úkonů dlužníka, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 33 ICm
245/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka LESS & FOREST s. r.
o., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 37 INS 23802/2012, o
dovolání vedlejšího účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.
listopadu 2013, č. j. 33 ICm 245/2013, 101 VSPH 344/2013-406 (KSPH 37 INS
23802/2012), takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 9. srpna 2013, č. j. 33 ICm 245/2013-387, připustil Krajský
soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) vstup společnosti KALESPOL STŘÍBRO
s. r. o. (dále jen „společnost K“) do řízení jako vedlejšího účastníka řízení
na straně žalobců.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil
usnesení insolvenčního soudu tak, že se vstup společnosti K do řízení jako
vedlejšího účastníka řízení na straně žalobců nepřipouští.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost K dovolání, které Nejvyšší
soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho,
v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §
241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je
dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této
věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek
považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace
textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Jiný výklad by vedl k
absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je
ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací
důvod. Srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29
Cdo 2394/2013, které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2014 schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince
2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013 (rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách
Nejvyššího soudu). V článku III. dovolání (označeném „Přípustnost dovolání“) se dovolatel omezil
na pouhou citaci ustanovení § 237, § 240 odst. 1 a § 241a odst. 1 o. s. ř.,
dodávaje, v zákonné lhůtě podává dovolání proti usnesení odvolacího soudu,
neboť nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že vítězství strany, již
vedlejší účastník hodlá procesně podporovat, musí mít přímý dopad do jeho
právního postavení z hlediska hmotněprávních oprávnění a povinností a nestačí
pouhá možnost se následně zařídit podle výsledků sporu. Výše popsaným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání
dovolatel v této části dovolání ani v jiných částech dovolání (posouzeného
potud z obsahového hlediska) v projednávané věci nedostál.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2014
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu