29 Nd 107/2018-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobkyně L. N., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Františkem Stratilem,
advokátem, se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1215/1, PSČ 779 00, proti
žalovanému MOE Einkaufsservice & Logistik GmbH, se sídlem Grund 43, 42855
Remscheid, Spolková republika Německo, zastoupenému Mgr. Ing. Tomášem Vítkem,
advokátem, se sídlem v Praze 7, Argentinská 783/18, PSČ 170 00, o zaplacení 29
820 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C
173/2017, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 173/2017 projedná a
rozhodne Okresní soud v Olomouci.
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. května
2017, podaným u Okresního soudu v Olomouci, se žalobkyně (L. N.) domáhá vůči
žalovanému (MOE Einkaufsservice & Logistik GmbH, jenž má sídlo ve Spolkové
republice Německo) zaplacení 29 820 EUR s příslušenstvím jako částky za
uskutečněnou přepravu zboží. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. července 2017, č. j. 12 C
173/2017-20, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto
usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Kolíně jako soudu místně
příslušnému. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci
usnesením ze dne 30. listopadu 2017, č. j. 75 Co 314/2017-38, usnesení
Okresního soudu v Olomouci zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Následně Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. února 2018, č. j. 12 C 173/2017-42, vyslovil znovu svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc
bude po nabytí právní moci daného usnesení předložena Nejvyššímu soudu k určení
místně příslušného soudu. Z obsahu spisu plyne, že dle tvrzení žalobkyně a k žalobě přiložených
listin (faktur) měla být přeprava uskutečňována z XY v České republice do
různých zemí Evropy. Žalovaný je zahraniční právnickou osobou, která nemá v
České republice sídlo, závod ani organizační složku, a dosud také nebyl zjištěn
žádný jeho majetek v České republice. Podle § 105 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci
tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží
Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České
republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí
Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem
11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr,
podle něhož je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §
11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního
stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci
Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí
místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána
pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2
o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a
s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Nejvyšší soud, vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti
řízení vyjádřené v § 6 o. s. ř. (v souladu se závěry formulovanými v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod
číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozhodl podle § 11
odst. 3 o. s. ř. tak, že jako místně příslušný soud pro projednání a rozhodnutí
výše označené věci určil Okresní soud v Olomouci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu