29 Nd 141/2021-49 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala ve věci řízení o pozůstalosti po J. S., narozenému dne XY, posledně bytem XY, zemřelému dne 2. října 2020, za účasti a) P. P., narozené dne XY, bytem XY, b) A. S., narozené dne XY, bytem XY, a c) N. S., narozené dne XY, bytem XY, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 23 D 302/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Blansku.
1. Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 9. října 2020, č. j. 23 D 302/2020-3, zahájil řízení o pozůstalosti po J. S., zemřelém dne 2. října 2020 (dále jen „zůstavitel“), a provedením úkonů v řízení o pozůstalosti pověřil JUDr. Evu Vlčkovou, notářku se sídlem v Jindřichově Hradci.
2. Podáním doručeným notářce dne 9. března 2021 požádaly dědičky P. P., A. S. a N. S. o „delegaci řízení o pozůstalosti po zůstaviteli k Okresnímu soudu v Blansku z důvodu vhodnosti a hospodárnosti“. Žádost odůvodnily tím, že mají bydliště v okrese Blansko.
3. Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
4. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Blanku, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř.
5. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
6. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 144/2000, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
7. Skutečnosti uváděné účastnicemi řízení v návrhu na přikázání věci jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
8. Situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
9. Argumenty uváděné účastnicemi řízení proto nelze bez dalšího pokládat za důvod, který by sám o sobě opodstatnil delegaci věci k Okresnímu soudu v Blansku. Nelze přitom ani pominout, že Okresní soud v Jindřichově Hradci již činil úkony v řízení (zjišťování majetku zůstavitele a osob, které přichází v úvahu jako dědici zůstavitele) a že v obvodu tohoto soudu se nachází nemovitá věc, která představuje patrně jedinou hodnotnější součást pozůstalosti.
10. Z návrhu na přikázání věci jinému soudu současně nevyplývají žádné další skutečnosti, jež by mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. Uvedené platí tím spíše, že rozhodným kritériem pro založení místní příslušnosti Okresního soudu v Jindřichově Hradci pro řízení o pozůstalosti je místo trvalého pobytu zůstavitele v době jeho smrti (srov. § 98 odst. 1 písm. a/ zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních).
11. Protože Nejvyšší soud neshledal důvody, které by měly vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu či spolehlivějšímu projednání této pozůstalostní věci jiným než místně příslušným Okresním soudem v Jindřichově Hradci, návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Blansku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu