29 Nd 189/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně CASPER Consumer Finance a. s., se sídlem v Praze 5, Šafránkova 1, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25103768, zastoupené Mgr. Lumírem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 196/38, PSČ 120 00, proti žalovanému Z. Š., zastoupenému JUDr. Vilémem Králem, advokátem, se sídlem v Šternberku, Olomoucká 1586/89, PSČ 785 01, o zaplacení 97.054 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 72/2014, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 72/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalovanému rozsudkem ze dne 17. prosince 2014, č. j. 42 C 72/2014-68, zaplatit žalobkyni 97.054 Kč s příslušenstvím. Žalovaný podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání datované dnem 16. ledna 2015 s návrhem, aby se „v rámci objektivity řízení“ zabýval odvoláním „soud II. stupně např. v Brně nebo v Ostravě“, které následně k výzvě Městského soudu v Praze doplnil podáním ze dne 13. února 2015 tak, že navrhuje delegaci vhodnou, neboť soud prvního stupně „nereagoval“ na vznesenou námitku místní nepříslušnosti soudu a „vypořádal se s ní až ve vydaném rozsudku“. Žalobkyně se k návrhu vyjádřila podáním ze dne 30. dubna 2015. Poukazujíc na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2012, sp. zn. 30 Nd 161/2012, dovozuje, že návrh žalovaného na delegaci vhodnou není důvodný. Městský soud v Praze poté předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3). Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o.
s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.
listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Okolnosti předestírané žalovaným nepředstavují důvod pro přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se projednávaná věc jinému soudu nepřikazuje.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Petr Š u k předseda senátu