29 Nd 226/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobce APSTON Capital Ltd., se sídlem 4th Floor, Hanover Building, Windmill
Lane, Dublin, Irsko, identifikační číslo osoby 408579, zastoupeného Mgr. Soňou
Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně – Zábrdovicích, Koliště 259/55, PSČ
602 00, proti žalovaným 1) Ing. J. H., 2) J. H. a 3) A. H., o zaplacení částky
5.842.844,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod
sp. zn. 37 Cm 386/1998, o návrhu prvního a druhého žalovaných na vyloučení
soudkyň Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Milena Filingerová a JUDr. Vladislava
Riegrová, Ph.D. nejsou vyloučeny z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 5 Cmo 392/2013.
První a druhý žalovaní vznesli (podáním ze dne 21. listopadu 2012) ve věci
vedené Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 392/2013 námitku podjatosti
soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. Pochybnosti
o nepodjatosti označených soudkyň v dané věci podle prvního a druhého
žalovaných vyplývají z toho, že při rozhodování o odvolání žalovaných (podaném
proti usnesení ze dne 2. července 2012, č. j. 37 Cm 386/1998-665, kterým
Krajský soud v Hradci Králové nepřiznal žalovaným osvobození od soudních
poplatků a zamítl jejich žádost o ustanovení zástupce) zatížily řízení (v
podání blíže specifikovanými) vadami. Nejvyšší soud jako nadřízený soud (§ 16 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) dospěl k závěru, že námitka
podjatosti není důvodná. Podle ustanovení § 14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec
1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo
rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o
rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro
zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali
nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího)
nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4). Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze
vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů,
které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a
spravedlivě. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné
pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k
věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané
věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak
mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy
soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání
(např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v
důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu
deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův
poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním
případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde. Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze – jak vyplývá z obsahu spisu – má
věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 5 Cmo 392/2013 projednat a rozhodnout
soudní oddělení (senát) 5 Cmo, jehož členy jsou JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová a JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D. Soudkyně Mgr. Milena Filingerová a JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., kterých se
námitka podjatosti týká, ve svých vyjádřeních shodně uvedly, že nemají žádný
poměr k předmětné věci ani k účastníkům řízení či zástupci žalobce a že jim
není známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich
nepodjatosti. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné
dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudkyň Vrchního soudu v
Praze Mgr. Mileny Filingerové a JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. Uvedené
soudkyně nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá z
jejich vyjádření – žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný
vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a
rozhodnutí věci. Takový vztah uvedených soudkyň první a druhý žalovaní ostatně
ani nenamítají, a jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
nelze dovodit ani z údajů v jejich podání. Dovozují-li první a druhý žalovaní podjatost soudkyň z toho, jak rozhodly v
jiné odvolací věci (a jakých pochybení se podle žalovaných měly při jejím
projednávání dopustit), potom zjevně přehlížejí, že podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v
jeho rozhodování v jiných věcech. Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Milena
Filingerová a JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D. nejsou vyloučeny z projednání a
rozhodnutí dané věci (§ 16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno
dokazování, bylo o námitce podjatosti rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 16
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2015
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu