U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobkyně H. Ch., proti žalovanému P. S., o vypořádání členského
podílu, práv a povinností k družstevnímu bytu, vedené u Městského soudu v Brně
pod sp. zn. 37 C 148/2004, o návrhu tohoto soudu na přikázání věci z důvodu
vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 37 C 148/2004 se
přikazuje z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 9.
Městský soud v Brně předložil shora uvedenou věc s návrhem na delegaci
věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 9. Návrh odůvodňuje tím, že
delegace je vhodná vzhledem k tomu, že po zastavení řízení ve vztahu k druhému
a třetí žalované nemá projednávaná věc v žádné okolnosti vztah k obvodu
Městského soudu v Brně. V obvodu tohoto soudu nebydlí (a nikdy nebydlela)
žalobkyně, ani žalovaný ( P. S.), v obvodu tohoto soudu nedošlo k žádné
skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, zejména s obvodem tohoto soudu nemá
žádnou souvislost předmět sporu, tj. vypořádání členských práv v bytovém
družstvu, s nimiž je spojeno právo nájmu předmětného bytu v P., a ani žádný
důkazní prostředek, u něhož podle obsahu spisu přichází v úvahu, že bude v
řízení proveden, se v obvodu Městského soudu v Brně nenachází (a nikdy
nenacházel).
Žalovaný se k návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti
Obvodnímu soudu pro Prahu 9 vyjádřil nesouhlasně, s tím, že „je nejméně zvykem,
že soud se řídí příslušným soudem obžalovaného“ a dále uvedl „že žalobkyně si
tím chce zajistit výhody, neboť dojíždění do Prahy je pro mne časově i finančně
značně náročné“.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“) může být věc přikázána z důvodu vhodnosti jinému soudu téhož stupně.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v
závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde
zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude
věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému
soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je
uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat
svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38
Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1998 Sb., ve znění
ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu
musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného
ústavního principu.
Vzhledem ke skutečnosti, že předmětný byt se nachází v Praze 9,
bydliště žalobkyně je rovněž v Praze (byť v Praze 2) a vzdálenost bydliště
žalovaného k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 je kratší, než k Městskému soudu v
Brně, nadto žalovaný navrhuje jako svědky „obyvatele domu a okolí, lékaře a
sestry v nemocnicích i na zdravotních střediscích“, je dán předpoklad, že
řízení u tohoto soudu bude probíhat rychleji a hospodárněji.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání předmětné věci z důvodu vhodnosti
Obvodnímu soudu pro Prahu 9 podle § 12 odst. 2 o. s. ř. vyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. srpna 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á,
v. r.
předsedkyně senátu