U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní
věci žalobce Ing. P. R., Ph. D., proti žalované Mgr. M. R., o vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích
pod sp. zn. 10 C 228/2000, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti
rozsudku Krajského soudu v Hraci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 5.
března 2014, č. j. 22 Co 604/2013-1031, o přikázání věci jinému soudu téhož
stupně, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 228/2000 se
nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu téhož stupně.
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. ledna 2012, č. j. 10 C
228/2000-901, rozhodl o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví žalobce a
žalované (výroky I. a II.), a o nákladech řízení (výroky III. až V.). Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným
rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalobce potvrdil (první
výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu žalobu pro zmatečnost, namítaje,
že ve věci rozhodovali vyloučení soudci. Současně namítl podjatost všech soudců
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a rovněž všech soudců
Okresního soudu v Pardubicích (č. l. 1197, 2001, 2003 spisu) a navrhl přikázat
věc k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kolíně. Žalovaná navrhla
přikázat věc k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci. Soudci Okresního soudu v Pardubicích ve vyjádření k námitce podjatosti (č. l. 2004) shodně uvedli, že se necítí být podjati ve vztahu k věci, k účastníkům
řízení nebo jejich zástupcům, že jim účastníci a jejich zástupci nejsou osobně
známi a že na věci nemají jakýkoliv osobní zájem. Podáním ze dne 20. června 2016, sp. zn. 10 C 228/2000, předložil předseda
Okresního soudu v Pardubicích spis Nejvyššímu soudu k přikázání věci jinému
soudu téhož stupně podle §15 odst. 2 věty první a § 12 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Podle § 12 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci
jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému
soudu téhož stupně (odstavec první). O přikázání věci rozhoduje soud, který je
nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc
přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc
přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být
přikázána (odstavec třetí). Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U
soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo
rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o
rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro
zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali
nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího)
nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o
projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4). Podle § 15 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro
kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím
učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odstavec první).
Předseda
soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci
1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu,
přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle §
12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že
tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k
rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1 (odstavec druhý). Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen,
rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne
jiný senát téhož soudu. Podle § 16a odst. 1 o. s. ř. jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je
vyloučen, předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce
(přísedícího) nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu, přikáže věc
jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Z citovaných ustanovení se podává, že postupem podle § 12 odst. 1 o. s. ř. může
být věc přikázána (k žádosti předsedy okresního soudu) jinému soudu téhož
stupně (s výjimkou situace předpokládané § 16a odst. 2 o. s. ř.) tehdy, jsou-li
splněny buď předpoklady vymezené v § 15 odst. 1, odst. 2 věta první, část věty
za středníkem o. s. ř., anebo tehdy, bylo-li rozhodnuto podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o vyloučení soudce či soudců dotčeného soudu a současně není možné věc
přikázat jinému soudci téhož soudu (§ 16a odst. 1 o. s. ř.). Z obsahu předloženého spisu se podává, že žádný ze soudců Okresního soudu v
Pardubicích neoznámil podle § 15 odst. 1 o. s. ř. předsedovi tohoto soudu
skutečnosti, pro které by byl v projednávané věci vyloučen (natož aby tak
učinili všichni soudci tohoto soudu), a nadřízený soud dosud nerozhodl o
vyloučení žádného ze soudců tohoto soudu podle § 16 odst. 1 o. s. ř. Není tudíž
naplněn alespoň jeden z předpokladů, za kterých může nadřízený soud rozhodnout
o přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 1 o. s. ř. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že projednávaná věc vedená u Okresního soudu v
Pardubicích se nepřikazuje podle § 12 odst. 1 o. s. ř. jinému soudu téhož
stupně.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. srpna 2016
JUDr. Petr Š u k
předseda senátu