29 Nd 296/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně B. T., proti žalované BIDDING s. r. o., se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Náměstí 14. října 1307/20, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 29 04 39 72, zastoupené JUDr. Jaroslavem Homolkou, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Palackého 5001/1, PSČ 586 01, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 192/2014, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 192/2014 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Žalobkyně se podáním doručeným Okresnímu soudu v Nymburce dne 31. října 2013 domáhá vůči žalované (BIDDING s. r. o.) zrušení rozhodčího nálezu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 53902/12, vydaného v Brně rozhodcem Mgr. Martinem Dvořákem. Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 7 C 428/2013-47, vyslovil ve věci svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. května 2014, č. j. 17 Co 218/2014-75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V rámci odvolání proti usnesení ze dne 20. listopadu 2013 žalobkyně rovněž požádala, aby věc byla projednána „v Nymburce nebo v Praze, popř. v Kolíně“; žádost odůvodnila „velkou vzdáleností a zdravotními problémy“. Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Tvrzení žalobkyně – „velká vzdálenost a zdravotní problémy“ – bez dalšího nelze pokládat za důvod, který by opodstatnil delegaci věci k navrhovanému soudu. Není totiž způsobilé prolomit zásadu vyjádřenou v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, a současně přehlíží možnost postupu předvídaného ustanovením § 39 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto po zvážení rozhodných skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. v poměrech dané věci naplněn není.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. října 2014
JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu