29 Nd 296/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Komerční banka, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, PSČ 140 00, proti žalovanému Ing. Mgr. Bc. M. Z., o zaplacení 42.731,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 139/2013, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 139/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Žalovaný proti platebnímu rozkazu podal odpor současně s návrhem na delegaci k Městskému soudu v Brně z důvodu, že „se zdržuje v Brně, kde bydlí a pracuje“ a i z důvodu „hospodárnosti soudního procesu a šetření práv účastníků řízení“. Žalobkyně ve vyjádření k odporu proti platebnímu rozkazu mimo jiné uvádí, že „ve věci je věcně a místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 2“. Obvodní soud pro Prahu 2 poté věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o jejím přikázání Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti. Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3). Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou; přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Úspora nákladů účastníků soudního řízení sama o sobě (není-li doplněna dalšími okolnostmi) nepředstavuje důvod pro přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se projednávaná věc jinému soudu nepřikazuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Petr Šuk předseda senátu