29 Nd 340/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně M. L., proti žalované ERGO pojišťovně, a. s., se sídlem v Praze 4,
Vyskočilova 1481/4, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 61858714, zastoupené
Mgr. Pavlem Fraňkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Švehlova 1900/3, PSČ 106
00, o zaplacení částky 5.842 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 120/2015, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému
soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 120/2015 se
nepřikazuje z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v
Prostějově ani Okresnímu soudu v Olomouci.
Podáním ze dne 23. září 2015 žalobkyně navrhla, aby v záhlaví označená věc byla
z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v
Prostějově, případně Okresnímu soudu v Olomouci. Důvody k takovému postupu
přitom spatřovala ve svém nepříznivém zdravotním stavu, kvůli kterému jí lékaři
nedoporučili dlouhé cestování.
Žalovaná (srov. podání na č. l. 101 spisu) s přikázáním věci jinému soudu
nesouhlasí.
Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu
vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže
společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a
v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána
(odstavec 3).
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu
soudu pro Prahu 2, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Prostějově
(případně Okresnímu soudu v Olomouci), jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3
věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky
pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst.
2 o. s. ř. splněny.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu
ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní
hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a
důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale
třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je
zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko
výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví
zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci
příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby
dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v
této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn.
I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení
Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen.
zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek.
Důvody uváděné žalobkyní přitom Nejvyšší soud natolik závažnými, aby byly
způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy, neshledal.
Obecně pak platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu
věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a
sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj
spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše
běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit.
Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy druhý účastník (v poměrech dané
věci žalovaná) s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. shodně např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Přehlédnout nelze ani možnost postupu předvídaného ustanovením § 39 o. s. ř.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu
v Prostějově, případně Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti nevyhověl
a věc žádnému z těchto soudů nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2015
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu