29 Nd 346/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a Mgr. Petra Šuka v právní věci
žalobce J., s. d., M. K., proti žalované České republice - Úřadu pro
zastupování státu ve věcech majetkových, o zaplacení částky 21.622,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 31/2007,
o návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 31/2007 se
nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Znojmě.
Obvodní soud pro Prahu 2 předložil Nejvyššímu soudu shora uvedenou
věc s návrhem žalované, aby byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu
ve Znojmě. Návrh žalovaná podává proto, že „Krajský soud v Brně neuznal námitky
účastníků proti postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2“. Důvody pro
delegaci vhodnou pak spatřuje ve vzdálenosti sídla žalobce a příslušného
pracoviště žalované od procesního soudu, jakož i v „předmětu sporu“ (jímž je
vrácení kupní ceny nemovitosti, ležící v obvodu Okresního soudu ve Znojmě, z
důvodu neplatnosti kupní smlouvy). Žalobce vyslovil s návrhem souhlas.
Podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc
může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
V dané věci byla žaloba podána u Okresního soudu ve Znojmě. Ten
vyslovil usnesením ze dne 15. února 2007, č.j. 18 C 243/2006-13, svou místní
nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně
příslušnému. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26.
července 2007, č.j. 17 Co 132/2007-56, potvrdil výše uvedené rozhodnutí soudu
prvního stupně.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti je existence okolností,
jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Je však třeba mít na
zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou
základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z
této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému
soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k
porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst.
1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001 sp. zn.
I. ÚS 144/2000).
Z obsahu spisu je zřejmé, že se účastníci snaží dosáhnout „nápravy“ podle
jejich názoru nesprávných rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě a Krajského
soudu v Brně, jimiž byla vyřešena otázka místní příslušnosti. Tomuto cíli však
institut delegace vhodné sloužit nemůže (srov. např. Bureš, J., Drápal, L.,
Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, 1. díl, 7. vydání. Praha: C.
H. Beck, 2006, s. 49). Ani další okolnosti uváděné žalovanou, totiž vzdálenost
sídla žalobce a pracoviště žalované od procesního soudu, jakož i poloha
nemovitosti ve sporu o vrácení kupní ceny, nemohou prolomit shora uvedenou
zásadu. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že spornou mezi účastníky je otázka
právní - (ne)platnost kupní smlouvy - a nikoli otázky skutkové. Nejvyšší soud
proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2007
JUDr. Ivana Š tenglová
předsedkyně senátu