29 Nd 357/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v exekuční věci
oprávněného Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu, 4th Floor, Hanover
Building, Windmill Lane, Irsko, identifikační číslo osoby 408579, zastoupeného
Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602
00, proti povinným 1/ Ing. J. H., a 2/ J. H., v řízení o žalobě pro zmatečnost
a na obnovu řízení podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 21. listopadu 2012, č. j. 25 Co 458/2012-97, o námitce vyloučení soudců
Vrchního soudu v Praze, vznesené povinnými, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Švehla, JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. a
JUDr. Marie Grygarová nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u
tohoto soudu pod sp. zn. 4 Co 142/2016.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. července 2013, č. j. 25 Co
458/2012-17, odmítl podání povinných ze dne 31. prosince 2012, označené jako
žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost, směřující proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 21. listopadu 2012, č. j. 25 Co 458/2012-97. K
odvolání povinných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. října 2013, č. j. 4
Co 196/2013-24, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Toto usnesení
odvolacího soudu napadli povinní dovoláním. Usnesením ze dne 4. srpna 2015, č. j. 25 Co 458/2012-78, Krajský soud v Hradci
Králové zamítl žádost povinných o přiznání osvobození od soudního poplatku z
dovolání a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Proti tomuto usnesení
podali povinní odvolání; odvolací řízení je vedeno u Vrchního soudu v Praze pod
sp. zn. 4 Co 142/2016. Podáním ze dne 6. srpna 2015 (č. l. 80), doplněným podáním ze dne 26. srpna
2015 (č. l. 82), vznesli povinní opakovaně námitku podjatosti proti všem
soudcům soudu prvního stupně i Vrchního soudu v Praze, jmenovitě pak namítají
podjatost JUDr. Milady Lukáčové, JUDr. Jiřího Švehly a JUDr. Evy Keményové. Povinní mají za to, že označení soudci „bez nařízení jednání a při
prokazatelném upření práva se k osobám soudců vyjádřit (navíc v odůvodnění je
jimi zkreslen natož spolehlivě zjištěn skutečný rozhodný skutkový i právní
stav) předmětné objektivně důvodné odvolání projednali a o něm rozhodli, aniž
by bylo provedeno řádné dokazování – natož byla dána možnost seznámit s
podklady rozhodnutí, aniž by byla nejprve řádně vyřízena objektivně řádně,
důvodně a včas vznesená námitka podjatosti – tak jak byla důvodně formulována –
když tato proti nim (a nejen proti nim) prokazatelně objektivně důvodně a včas
vznesená námitka podjatosti i nadále trvá (proti všem soudcům I. a II. stupně
včetně delegace nutné), stejně jako nyní nově i proti soudcům Vrchního soudu v
Praze.“
Nejvyšší soud jako nadřízený soud [§ 16 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] posuzoval důvodnost námitky v
souladu s ustálenou judikatorní praxí (srov. například usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 29 Nd 311/2007) pouze ve vztahu k
soudcům Vrchního soudu v Praze, jímž přísluší ve věci sp. zn. 4 Co 142/2016
rozhodnout. Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze odvolání ve věcech
rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě pro zmatečnost předložené v rejstříku
„C, Co“ má projednat a rozhodnout senát 4 Co, v němž působí soudci JUDr. Jiří
Švehla, JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. a JUDr. Marie Grygarová. Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z
projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k
účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, je tu důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např.
kdyby jinak
mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci
poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo
k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský
či naopak nepřátelský (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna
2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Soudci JUDr. Jiří Švehla, JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. a JUDr. Marie Grygarová
shodně uvedli, že se necítí být v projednávané věci podjatí, žádného z
účastníků řízení ani jejich zástupců neznají a nemají jakýkoliv osobní zájem na
výsledku tohoto sporu. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné
dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti výše označených soudců
Vrchního soudu v Praze. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich
zástupcům – jak vyplývá z jejich vyjádření – z hlediska ustanovení § 14 odst. 1
o. s. ř. žádný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z
projednávání a rozhodnutí věci. Takový vztah nelze dovodit ani z argumentace
povinných, která je založena jen na výhradách proti rozhodovací činnosti soudců
Vrchního soudu v Praze (v jiné odvolací věci), tedy na skutečnosti, kterou
zákon v § 14 odst. 4 o. s. ř. jako důvod k vyloučení soudců výslovně vylučuje. Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v
Praze nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí dané věci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2017
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu