29 Nd 358/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci
žalobce XAVEROV, a. s., se sídlem v Praze 4, Lopatecká 223/13, PSČ 147 00,
identifikační číslo osoby 27242731, proti žalovaným 1) České republice -
Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, PSČ 130
00, identifikační číslo osoby 01312774, 2) Státnímu statku hl. m. Prahy „v
likvidaci“, se sídlem v Praze 5, Holečkova 8, PSČ 150 00, identifikační číslo
osoby 00064092 a 3) hlavnímu městu Praze, se sídlem v Praze 1, Mariánské
náměstí 2/2, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupenému prof.
Dr.h.c. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 741/13
, PSČ 110 00, o určení vlastnického práva k pozemkům, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 119/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2015, č. j. 17 Co 382/2012-705, o
návrhu žalobce na vyloučení soudců Nejvyššího soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu Mgr. Petr Kraus, JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. a Mgr. Miloš
Pól nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu
pod sp. zn. 28 Cdo 4774/2015.
Žalobce v dovolání (č. l. 723-736 spisu) podaném proti v záhlaví označenému
rozsudku Městského soudu v Praze vznesl (posuzováno z obsahového hlediska)
námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu působících v soudním oddělení
(senátu) č. 28, jemuž byla (v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu) daná
věc přidělena. Pochybnosti o nepodjatosti členů označeného senátu spatřuje
žalobce v tom, že stejný senát již v dané věci rozhodoval (rozsudkem ze dne 11. listopadu 2014, č. j. 28 Cdo 2514/2014-623, jímž vyhověl dovolání třetího
žalovaného podanému proti předchozímu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
20. června 2013, č. j. 17 Co 382/2012-578), přičemž „lze těžko předpokládat, že
by tento senát posoudil věc jinak než v uvedeném rozhodnutí“. Podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne
nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný
senát téhož soudu. Nejvyšší soud (senát č. 29, kterému náleží podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu
o podané námitce podjatosti rozhodnout) dospěl k závěru, že námitka podjatosti
není důvodná. Podle ustanovení § 14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec
1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo
rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o
rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro
zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali
nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího)
nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4). Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze
vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů,
které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a
spravedlivě. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné
pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k
věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané
věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak
mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy
soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání
(např.
jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v
důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu
deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův
poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním
případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde. Věc podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2015 napadla do soudního
oddělení č. 28 a má být rozhodnuta v senátu ve složení Mgr. Petr Kraus
(předseda senátu, soudce zpravodaj) a JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. a Mgr. Miloš Pól
(soudci). Všichni jmenovaní soudci ve vyjádření k námitce podjatosti (§ 15b odst. 1 o. s. ř.) shodně uvedli, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení (nebo jejich
zástupcům) ani k projednávané věci a nemají žádný zájem na výsledku řízení. V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné
okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o
nepodjatosti soudců Nejvyššího soudu povolaných rozvrhem práce rozhodnout o
dovolání žalobce. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich
zástupcům – jak vyplývá z jejich vyjádření – z hlediska ustanovení § 14 odst. 1
o. s. ř. žádný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z
projednávání a rozhodnutí věci, a takový konkrétní vztah nelze dovodit ani z
argumentace žalobce obsažené v podaném dovolání. Dovozuje-li žalobce podjatost jmenovaných soudců Nejvyššího soudu z toho, jakým
způsobem rozhodli o dovolání třetího žalovaného v předchozí fázi řízení, potom
zjevně přehlíží, že podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení
soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
(přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Jinak řečeno, důvodem k vyloučení označených soudců Nejvyššího soudu z
projednání a rozhodnutí dané věci není (nemůže být) jen okolnost, že o dovolání
žalobce bude rozhodovat stejný senát Nejvyššího soudu, který se již některou z
otázek předestřených dovoláním zabýval ve svém dřívějším kasačním rozhodnutí. Nejvyšší soud proto rozhodl o vznesené námitce podjatosti tak, jak je uvedeno
ve výroku usnesení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2016
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu