29 Nd 372/2024-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupené JUDr. Martinem Bjalončikem, advokátem, se sídlem v Praze, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, proti žalovanému J. S., o zaplacení částky 2 162 917 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 167/2023, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 167/2023 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
1. U Městského soudu v Praze je pod sp. zn. 13 Cm 167/2023 vedeno řízení o žalobě Československé obchodní banky, a. s., proti žalovanému J. S. o zaplacení částky 2 162 917 Kč s příslušenstvím.
2. Podáním datovaným dne 9. května 2024 navrhl žalovaný přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě. Návrh odůvodnil dlouhodobě zhoršeným zdravotním stavem (Parkinsonovou chorobou, která mu brání se samostatně pohybovat) a vzdáleností sídla Městského soudu v Praze od jeho bydliště.
3. V podání datovaném dne 16. července 2024 žalobce s přikázáním věci Krajskému soudu v Ostravě nesouhlasil. Případná delegace by podle žalobce vedla k navýšení nákladů a administrativní zátěže obou stran sporu a mohla by znamenat další prodloužení řízení, čímž by došlo k dalšímu poškození zájmů žalobce. Zdůraznil, že jeho právní zástupce má sídlo v Praze a žalovaný si též může zvolit svého zástupce.
4. Dne 31. července 2023 předložil Městský soud v Praze věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalovaného na delegaci z důvodu vhodnosti.
5. Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
6. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Městskému soudu v Praze, u nějž je vedeno řízení, i Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř.
7. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
8. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
9. Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či kdy cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti přesvědčivě odůvodnit. K tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013.
10. Ani zhoršený zdravotní stav účastníka řízení není sám o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Nemůže-li se účastník pro svůj nepříznivý zdravotní stav dostavit k místně příslušnému soudu, nic nebrání tomu, aby byl případně vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu podle § 122 odst. 2 o. s. ř. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, ze dne 3. března 2004, sp. zn. 30 Nd 35/2004, ze dne 18. února 2014, sp. zn. 22 Nd 23/2014, nebo ze dne 27. ledna 2015, sp. zn. 25 Nd 349/2014.
11. V posuzované věci jsou úvahy o restriktivním přístupu k institutu přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti dále posíleny tím, že žalobce s návrhem nesouhlasí. Dále pak tím, že Městský soud v Praze ve věci již provedl řadu úkonů (např. vydal směnečný platební rozkaz, usnesení o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti, usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce žalovanému).
12. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě nevyhověl (věc tomuto soudu nepřikázal).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2024 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu