29 Nd 414/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci
žalobkyně JUDr. J. V., za účasti OPZ PLUS, a. s., se sídlem v Praze 1, Hradební
3/761, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45274835, o zápis vlastnického
práva do katastru nemovitostí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33
C 7/2011, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, vznesené
žalobkyní, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Keményová a JUDr. Milada Lukáčová,
nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v
Praze pod sp. zn. 4 Co 144/2014.
Žalobkyně vznesla (podáním z 30. října 2014) ve věci odvolacího soudu označené
ve výroku námitku podjatosti soudkyň JUDr. Evy Keményové (dále jen „E. K.“),
JUDr. Milady Lukáčové (dále jen „M. L.“) a JUDr. Marie Grygarové (dále jen „M. G.“). Námitku odůvodnila tím, že ve věci vedené u odvolacího soudu pod sp. zn. 4 Co
18/2013 měly označené soudkyně za to, že Ing. V. N. a P. N. nebyli k 26. lednu
2006 členy představenstva OPZ PLUS, a. s., toho času v úpadku (dále jen
„úpadce“), ačkoli je zřejmé, že zvoleni byli, což plyne z usnesení ze dne 20. října 2009, č. j. 14 Cm 245/2005-281, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na
vyslovení neplatnosti usnesení valené hromady úpadce z 22. září 2005, ve
spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 16. září 2013, č. j. 14 Cmo 665/2009-390. Odtud žalobkyně dovozuje, že jí označené soudkyně mají
zájem na výsledku řízení. S poukazem na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. listopadu
1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, uveřejněném pod číslem 127/1996 Sbírky nálezů a
usnesení Ústavního soudu a v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. července 2001,
sp. zn. II. US 105/01, uveřejněném pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení
Ústavního soudu, jakož i na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve
věcech „Saraiva de Carvalho vs. Portugalsko, 1994 a Gautrin a další vs. Francie, 1998“ proto dovolatelka požaduje, aby jmenované soudkyně byly
vyloučeny z projednávání a rozhodování označené odvolací věci. Soudkyně E. K. a M. L. ve vyjádřeních k uplatněné námitce podjatosti (z 10. listopadu 2014) shodně uvedly, že účastníky ani jejich zástupce osobně neznají,
nemají žádný zájem na výsledku řízení a nejsou jim známy žádné skutečnosti, jež
by mohly vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti. Podle ustanovení § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z
projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k
účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti
(odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří
projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž
platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a
rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou
napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k
vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v
jiných věcech (odstavec 4). Dle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící
vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze
vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů,
které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a
spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné
pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně
jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné na webových
stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z
přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v
případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na
straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným
způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti,
které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na
dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími
poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k
jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným
vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či
naopak zjevně nepřátelský. Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z
tvrzení žalobkyně nevypovídá o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti
označených soudkyň Vrchního soudu v Praze. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti
soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli
pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami
účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti
soudce. Srov. též žalobkyní zmíněný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS
105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu
a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR
79/2014 (které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 10. prosince 2011 schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek). To, že námitka založená na tom, jak soudkyně rozhodly v jiné odvolací věci,
není námitkou způsobilou vést k vyloučení tohoto soudce, je zřejmé již z dikce
§ 14 odst. 4 o. s. ř. Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudkyně E. K. a M. L. nejsou vyloučeny z
projednávání a rozhodnutí označené odvolací věci (§ 16 odst. 1 o. s. ř.). O
námitce podjatosti týkající se soudkyně M. G. Nejvyšší soud nerozhodoval, když
tato soudkyně není členkou senátu, jenž má rozhodnout o podaném dovolání, ani
členkou zastupujícího senátu. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce
podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2014
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu