U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně České provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, se sídlem
v Opavě, Rybí trh 185/16, PSČ 746 01, identifikační číslo osoby 44 94 14 39,
zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný
trh 1096/8, PSČ 110 00, proti žalovanému Slezskému zemskému muzeu, se sídlem v
Opavě, Nádražní okruh 669/31, PSČ 746 01, identifikační číslo osoby 00 10 05
95, zastoupenému Mgr. Markem Urbišem, advokátem, se sídlem v Opavě, Partyzánská
1565/18, PSČ 747 05, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Opavě
pod sp. zn. 37 C 253/2015, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z
důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Opavě se nepřikazuje z důvodu vhodnosti k
projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Žalobou došlou Okresnímu soudu v Opavě dne 23. prosince 2015 se žalobkyně
(Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě) domáhá vůči
žalovanému (Slezskému zemskému muzeu) nahrazení souhlasu žalovaného s dohodou o
vydání movitých věcí uzavřenou podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém
vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů
(zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). V podání datovaném 15. listopadu 2016 žalobkyně navrhla, aby věc byla z důvodu
vhodnosti delegována Obvodnímu soudu pro Prahu 1, s tím, že u Okresního soudu v
Bruntále, u Okresního soudu v Olomouci a u Okresního soudu v Opavě vede více
sporů s obdobným právním a téměř identickým skutkovým základem, přičemž „u
většiny sporů má řízení vícero účastníků“, kteří mají ? stejně jako zástupce
žalobkyně – sídlo v Praze. Žalovaný s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasí, když oba účastníci řízení
mají sídlo v Opavě; okolnost, že zástupce žalobkyně má sídlo v Praze 1, není
důvodem pro postup podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle ustanovení § 12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána
také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je
nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc
přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc
přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být
přikázána (odstavec 3). Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu
ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní
hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom
je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle
zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této
příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno
vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví
zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí
věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné,
aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000,
uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož
i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010,
uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu
věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem
tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s
různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou
samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Obdobně tak
samotná okolnost, že právní zástupce účastníka řízení má sídlo mimo obvod
příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno spatřovat důvod
pro přikázání věci jinému soudu. V poměrech dané věci rovněž nelze přehlédnout,
že žalovaný s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasí. Argumenty uváděné žalobkyní tak bez dalšího nelze pokládat za důvody, které by
opodstatnily delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti. Nejsou totiž způsobilé prolomit zásadu vyjádřenou v čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Opavě, u
nějž je věc vedena, i Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž by měla být věc
přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), proto po zvážení rozhodných
skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. naplněn není.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2017
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu