29 Nd 49/2026-1656
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně D. K., proti žalovanému J. F., o zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím a o vydání listin, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. června 2014, č. j. 16 C 228/2012-489, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2015, č. j. 94 Co 594/2014-588, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 94 Co 594/2014, o námitce podjatosti soudkyně Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Jana Sedlářová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 4 Co 111/2025.
1. Žalobkyně (D. K.) podala odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2025, č. j. 94 Co 594/2014-1627, kterým soud I. stupně zamítl její žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. června 2014, č. j. 16 C 228/2012-489, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2015, č. j. 94 Co 594/2014-588. Odvolací řízení je vedeno u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Co 111/2025.
2. Podáním ze dne 6. ledna 2026 (č. l. 1650-1651) žalobkyně namítla podjatost soudkyně senátu 4 Co Vrchního soudu v Praze JUDr. Jany Sedlářové. Míní, že jmenovaná soudkyně není nestranná, jelikož ji zná z jiných řízení, v nichž poškozuje žalobkyni „z důvodu možného klientelismu neb neznalostí zákonů, procesního pochybení a zavádějících tvrzení“. Namítá, že jí soudkyně opakované brání v účasti na soudním jednání a že „rozhoduje, aniž si ověřila, kdo jsou účastníci řízení“. K tomu poukazuje na záhlaví „usnesení“ (jde o přípis) č. j. 4 Co 111/2025-1649 a tvrdí, že je žalobkyní jako soudem ustanovená správkyně dědictví (což v přípisu není uvedeno). Závěrem uvádí, že soudkyni nevěří.
3. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu spolu s vyjádřením k námitce podjatosti dotčené soudkyně senátu 4 Co Vrchního soudu v Praze JUDr. Jany Sedlářové, která uvedla, že nemá žádný poměr k věci ani k účastníkům nebo jejich zástupcům, není důvod pochybovat o její nepodjatosti a žalobkyně (ani) neuvádí žádné způsobilé důvody pro její vyloučení.
4. Pro řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
5. Podle § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
6. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
7. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sb. rozh. obč.) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. 8. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sb. rozh. obč.
9. Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší soud uzavírá, že žalobkyně ve vznesené námitce podjatosti nevymezila žádný konkrétní důvod podjatosti označené soudkyně Vrchního soudu v Praze. Zabývat se uplatněnou námitkou podjatosti na základě tvrzení ohledně procesního postupu soudkyně v projednávané věci nebo rozhodování v jiných řízeních (byť ve věcech téhož účastníka) Nejvyššímu soudu zapovídá § 14 odst. 4 o. s. ř. (jenž takový typ námitek vylučuje jako nezpůsobilý).
10. Nejvyšší soud proto podle § 16 odst. 1 o. s. ř. (jako soud nadřízený) rozhodl, že ve výroku označená soudkyně odvolacího soudu není vyloučena z projednávání a rozhodování označené odvolací věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu