29 Nd 559/2025-369
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, PSČ 130 00, zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, proti žalovaným 1/ V. B., 2/ T. B., zastoupenému Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, a 3/ D. B., zastoupené Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, o zaplacení částky 73.474.395 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 68 C 236/2020, o dovolání druhého žalovaného a třetí žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2025, č. j. 28 Co 466/2024-254, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., Mgr. Petr Kraus a Mgr. Zdeněk Sajdl nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 1677/2025.
1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 28. května 2024, č. j. 68 C 236/2020-197: [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Česká republika – Státní pozemkový úřad) domáhal po žalovaných (1/ V. B., 2/ T. B. a 3/ D. B.) zaplacení částky 73.474.395 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 13. listopadu 2020 do zaplacení (I. výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení (II. výrok).
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. února 2025, č. j. 28 Co 466/2024-254: [1] Změnil rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku tak, že žalobní nárok je ve svém právním základu opodstatněný (výrok, část věty před středníkem). [2] Ohledně výše plnění a ve II. výroku o nákladech řízení rozsudek obvodního soudu zrušil a věc potud vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení (výrok, část věty za středníkem).
3. Druhý žalovaný a třetí žalovaná napadli rozsudek odvolacího soudu „v celém jeho rozsahu“ dovoláním, domáhajíce se jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovoláních 26. června 2025 a podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2025 ve znění účinném v době nápadu věci (dále jen „RPNS 2025“) byla pod sp. zn. 28 Cdo 1677/2025 přidělena k vyřízení do soudního oddělení č. 28, kde ji má projednat a rozhodnout senát ve složení Mgr. Petr Kraus (dále jen „P. K.“) [předseda senátu a soudce zpravodaj], JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. (dále jen „J. E.“) a Mgr. Zdeněk Sajdl (dále jen „Z. S.“) [členové senátu].
5. Podáním datovaným 18. července 2025, oba dovolatelé namítli jednak to, že přidělením věci soudnímu oddělení č. 28 bylo porušeno jejich právo na zákonného soudce, jelikož nejde o žádnou z věcí, k jejichž projednání a rozhodnutí je toto soudní oddělení příslušné podle RPNS 2025, jednak to, že P. K., J. E. a Z. S. jsou v dané dovolací věci podjatí (takže mají být vyloučení z jejího projednávání a rozhodnutí) „pro jejich úzký poměr k účastníku řízení (žalobci) a jeho zástupci“. Námitku podjatosti konkrétně odůvodňují tím, že účastníkem řízení, která se jakkoli dotýkají pozemkových restitucí, je vždy stát. Mají pak za to, že je v rozporu se zásadou nestranného a nezávislého rozhodování soudů, aby se jakoukoliv otázkou dotýkající se pozemkových restitucí věnoval právě a vždy jeden senát dovolacího soudu, usuzujíce odtud na úzký a pravidelný vztah mezi státem (reprezentovaným Státním pozemkovým úřadem), jeho zástupcem a (stále stejnými) soudci dovolacího soudu. Takový vztah pak vyvolává pochybnosti o nestrannosti a tedy i nepodjatosti označených soudců.
6. Stav, kdy se jakoukoli otázkou týkající se pozemkových restitucí zabývá pouze jeden soudní senát, vylučuje roli Nejvyššího soudu v soudním systému, jako sjednocovatele rozhodovací praxe. Ta vychází především z řešení názorových rozporů v dosavadních soudních závěrech a zahrnuje i proces odchýlení se od nesprávné či vývojem překonané judikatury. Právě odchýlení se od dosavadních nesprávných závěrů je pak přirozeně vyloučeno již tím, že o týchž věcech rozhoduje stále dokola úzká množina těch stejných osob, které si přirozeně budou stát za svými vlastními názory, jakkoliv si musí být vědomy toho, že jsou nesprávné.
7. Jinými slovy, pozitivní vývoj rozhodovací praxe a překonání zjevně nesprávných judikaturních závěrů může být překlenuto pouze díky názorové pluralitě. Tu však zcela jistě nezaručuje výklad rozvrhu práce směřující k tomu, že veškeré věci, které jakkoliv (byť vzdáleně) souvisí s pozemkovými restitucemi, řeší jeden soudní senát o čtyřech lidech.
8. J. E. (podáním z 24. září 2025) a Z. S. (podáním z 23. září 2025) se k uplatněné námitce podjatosti shodně vyjádřili tak, že nemají žádný vztah k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům a vyjma rozhodovací činnosti nejsou v žádném poměru ke Státnímu pozemkovému úřadu a jeho zaměstnanci nebo zástupci žalobce z řad advokátů. Odtud usuzují, že nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování dané dovolací věci.
9. P. K. (podáním z 23. září 2025) se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že nemá žádný vztah k žalovaným a jejich zástupci, ani k žalobci, jeho organizační složce a k zástupci žalobce a není nikterak zainteresován na výsledku sporu. Přichází s nimi do kontaktu toliko v rámci rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu.
10. Dodal rovněž, že námitka nesprávného přidělení věci (soudnímu oddělení č. 28) byla vypořádána rozhodnutím předsedkyně občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17. září 2025.
11. Pro posouzení vznesené námitky jsou rozhodná následující ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění (dále jen „o. s. ř.“): § 14 (1) Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. (…) (4) Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. § 16 (1) O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. (…)
12. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
13. Důvod pochybovat ve smyslu § 14 o. s. ř. o nepodjatosti soudce nebo přísedícího pak nespočívá (objektivně nemůže spočívat) v tom, že soud je nesprávně obsazen. Srov. v tomto ohledu též § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. na straně jedné a § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. na straně druhé; z těchto ustanovení se podává, že i v rovině tzv. zmatečnostních vad řízení nemá zmatečnostní vada spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící (§ 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), tedy soudce nebo přísedící, u kterého byl (ve smyslu § 14 o. s. ř.) důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, nic společného se zmatečnostní vadou spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen (§ 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Přitom zmatečnostní vada spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen, spočívá (může spočívat) právě v tom, že věc byla nesprávně projednána a rozhodnuta v jiném soudním oddělení, než do kterého náležela podle rozvrhu práce daného soudu pro příslušný kalendářní rok. Srov. shodně např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 85/2012“).
14. Při zkoumání, zda je důvod pochybovat o nepodjatosti dovolateli označených soudců se proto Nejvyšší soud dále nezabýval výhradami, jež dovolatelé uplatnili k nesprávnému obsazení soudu; ty jsou totiž pro dané rozhodnutí právně bezcenné.
15. Ve vztahu k § 14 odst. 1 o. s. ř. pak soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (srov. opět důvody R 85/2012). 16. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), jež, poměřeno „věcí, osobami účastníků nebo osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sb. rozh. obč.
17. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jako nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce označuje přímo zákon (v § 14 odst. 4 o. s. ř.), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 7-8, ročníku 2019, pod číslem 74.
18. Poměřováno shora citovanými (ustálenými) judikatorními závěry k výkladu § 14 o. s. ř. dovolatelé uplatňují jako důvod pro vyloučení označených soudců z projednávání a rozhodování dané dovolací věci pouze skutečnosti, které se pojí k rozhodování stejného senátu v jiných dovolacích věcech (týkajících se pozemkových restitucí), tedy skutečnosti pro takové vyloučení nezpůsobilé již podle dikce § 14 odst. 4 o. s. ř.
19. Nejvyšší soud proto (po zohlednění vyjádření dotčených soudců, z nichž se žádné skutečnosti zpochybňující jejich nepodjatost též nepodávají) v souladu s § 16 odst. 1 větou druhou o. s. ř. rozhodl, že označení soudci nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí dané dovolací věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. listopadu 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu