29 Nd 92/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci
žalobkyně P. A. (C.) L., zastoupené Mgr. M. H., advokátem, proti žalovanému
Ing. K. B., zastoupenému JUDr. J. S., advokátem, o vydání akcií, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 95/2005, o návrhu žalovaného na
přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 95/2005, se
nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Městský soud v Praze předložil dne 7. března 2008 shora uvedenou věc s
návrhem žalovaného na delegaci věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, „jehož
nadřízeným soudem je Vrchní soud v Olomouci“. Důvody, pro které by měla být věc
přikázána jinému soudu, spatřuje žalovaný v jím podrobněji uváděných
skutečnostech (především dosavadních soudních rozhodnutích soudů obou stupňů),
jež – podle názoru žalovaného – zakládají pochybnosti o nestrannosti soudců, o
jejich poměru k věci, účastníkům či zástupcům a v důsledku o nestrannosti
soudnictví. „Toto podezření může být rozptýleno“ – pokračuje žalovaný – „aniž
by se důvody musely prokazovat, rozhodnutím o tom, že věc bude rozhodovat jiný
soud“.
Žalobkyně vyjádřila podáním ze dne 28. března 2007 nesouhlas s
přikázáním věci jinému soudu.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12
odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je typicky existence
okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným soudem.
Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc
projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu
je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně.
Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny
uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v
článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí
být odňat svému zákonnému soudci (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS
222/1996 a I. ÚS 144/2000).
Tvrzená podjatost soudce není důvodem k přikázání věci jinému soudu podle
ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Má-li účastník řízení za to, že soudce, který
má věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, je podjatý, má právo v
souladu s ustanovením § 15a o. s. ř. uplatnit námitku podjatosti, o níž
rozhodne nadřízený soud (§ 15b odst. 1 o. s. ř.).
Jak je patrné z obsahu spisu, žalovaný této možnosti využil a o jeho námitce
podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. J. S. ze dne 30. srpna 2005
(č.l. 21-22) rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. října 2005, č. j.
Nco 206/2005-28, tak, že tato soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí
věci.
Jelikož žalovaný neuvádí žádné okolnosti, z nichž by bylo možno učinit závěr,
že jiný soud věc projedná a rozhodne rychleji a hospodárněji, Nejvyšší soud
návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu