Doručuje-li insolvenční správce písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě, neuplatní se pro posouzení, zda takové doručení je účinné, ani přiměřeně ustanovení § 47 odst. 2 a 3 o. s. ř.
KSBR 27 INS XY
29 NSČR 29/2013-P1-35
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci
dlužnice L. D., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.
zn. KSBR 27 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 1, o dovolání věřitele
č. 1 Šestého uzavřeného investičního fondu, a. s., se sídlem v Praze 2,
Moravská 1687/34, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 24213276, zastoupeného
Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ
110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. ledna 2013, č. j.
KSBR 27 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se zamítá.
Usnesením ze dne 21. května 2012, č. j. KSBR 27 INS XY, odmítl Krajský soud v
Brně (dále též jen „insolvenční soud“) přihlášku pohledávky věřitele č. 1 I&I
Estates s. r. o. (dále jen „společnost E“), ve výši 174.112,52 Kč (dále též jen
„pohledávka“) [bod I. výroku] a určil, že právní mocí rozhodnutí končí účast
tohoto věřitele v insolvenčním řízení (bod II. výroku). Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
1/ Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 27. prosince 2011 přihlásila
společnost E do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice L. D. vykonatelnou pohledávku v celkové výši 174.112,52 Kč. 2/ Při přezkumném jednání konaném 28. února 2012, jehož se nezúčastnila
společnost E, popřel pohledávku zcela co do pravosti a výše insolvenční správce
Mgr. Ing. Vladimír Doležel, Ph. D., pro neplatnost smlouvy o postoupení
pohledávky. 3/ Podáním z 15. března 2012, doručeným společnosti E 22. března 2012 (dále též
jen „vyrozumění o popření“), vyrozuměl insolvenční správce společnost E o
popření pohledávky. Vyrozumění obsahuje údaj o přihlášené pohledávce a o
rozsahu a důvodu popření, jakož i řádné poučení o možnosti podat žalobu o
určení existence pohledávky, včetně uvedení lhůty. 4/ Usnesením ze dne 28. února 2012, č. j. KSBR 27 INS XY (zveřejněným v
insolvenčním rejstříku 27. března 2012 v 14.42 hodin), ve znění opravného
usnesení ze dne 13. dubna 2012, č. j. KSBR 27 INS XY (zveřejněného v
insolvenčním rejstříku 20. dubna 2012 v 8.34 hodin), schválil insolvenční soud
oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Na tomto základě insolvenční soud - vycházeje z ustanovení § 185, § 197 odst. 2
a § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenční zákon) - uzavřel, že:
1/ Společnost E byla řádně vyrozuměna o tom, že insolvenční správce popřel její
pohledávku (při přezkumném jednání) co do pravosti a výše. Vyrozumění o popření
bylo doručeno společnosti E 22. března 2012, takže posledním dnem lhůty pro
podání žaloby o určení popřené pohledávky byl 6. duben 2012. 2/ Žaloba o určení popřené nevykonatelné pohledávky nebyla podána v zákonné
lhůtě, takže k celé pohledávce popřené co do pravosti a výše se nepřihlíží;
proto ji insolvenční soud odmítl. K odvolání společnosti E Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. ledna
2013, č. j. KSBR 27 INS XY, 2 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Jako s věřitelem č. 1 přitom již jednal se společností CASH COLLECTORS CZ a. s. (dále jen „společnost C“). Učinil tak na základě svého usnesení ze dne 4. prosince 2012, č. j. KSBR 27 INS XY, 2 VSOL XY, jímž rozhodl, že namísto
dosavadního věřitele společnosti E (jež zanikla fúzí sloučením a k 30. září
2012 byla vymazána z obchodního rejstříku) bude v řízení pokračováno se
společností C (coby společností nástupnickou). Odvolací soud - jenž vyšel z ustanovení § 7, § 76 odst. 1, § 197 odst. 2 a §
198 odst. 1 insolvenčního zákona a z ustanovení § 47 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s.
ř.“) - dospěl po přezkoumání
napadeného usnesení k následujícím závěrům:
1/ Po skutkové stránce je v posuzované věci podstatné, že insolvenční správce
doručil insolvenčnímu soudu 22. března 2012 též vyrozumění o popření přihlášené
pohledávky z 15. března 2012 a e-mailovou korespondenci, z níž plyne, že 15. března 2012 v 11.44 hodin odeslal vyrozumění o popření pohledávky A. K. (dále
jen „A. K.“) s tímto textem: „přílohou zasílám vyrozumění o popření pohledávky
vašeho klienta, prosím o potvrzení přijetí této zprávy“. Reakcí byla odpověď B. D., vedoucí správců pohledávek, ze dne 22. března 2012 odeslaná v 8.56 hodin, v
němž jmenovaná potvrdila insolvenčnímu správci přijetí vyrozumění o popření. Tyto skutečnosti potvrdil i odvolatel, jenž v odvolání výslovně uvedl, že činí
nesporným, že prostřednictvím veřejné datové sítě obdržel 15. března 2012 na
e-mailovou adresu substitučního zmocněnce A. K. vyrozumění o popření, podepsané
zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu,
vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. 2/ S přihlédnutím k dikci § 198 odst. 1 insolvenčního zákona je pro posouzení,
zda se po uplynutí lhůty k podání žaloby o určení pohledávky nepřihlíží k
popřené nevykonatelné pohledávce, určující řádné doručení vyrozumění o popření
pohledávky [jež odvolatel zpochybnil argumentem, že doručení prostřednictvím
veřejné datové sítě na elektronickou adresu bylo neúčinné, jelikož právní
zástupce společnosti E potvrdil přijetí vyrozumění až ve lhůtě 7 dnů od jeho
doručení (22. března 2012)]. 3/ Odvolací soud nesouhlasí s názorem odvolatele, že při doručování písemností
insolvenčním správcem je třeba (v souladu s ustanovením § 7 insolvenčního
zákona) vždy přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu, v
dané věci zejména ustanovení § 47 o. s. ř. Ustanovení občanského soudního řádu
o doručování lze aplikovat pouze na doručování (písemností) insolvenčním
soudem. Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze ustanovení § 76 odst. 1
insolvenčního zákona, které určuje, že insolvenční správce má při doručování
písemností týkajících se insolvenčního řízení postavení soudního doručovatele. To se však týká pouze případů, kdy insolvenční správce doručuje písemnosti
osobně. 4/ V posuzované věci doručoval insolvenční správce vyrozumění elektronickou
cestou (prostřednictvím e-mailu) právnímu zástupci společnosti E. Insolvenční
soud doložil e-mailovou korespondenci z 15. března 2012 a z 22. března 2012,
přičemž skutečnost, že vyrozumění o popření bylo doručeno společnosti E 15. března 2012, výslovně potvrzuje odvolání. 5/ Insolvenční správce postupoval v souladu s insolvenčním zákonem, neboť z
ustanovení § 76 odst. 3 insolvenčního zákona vyplývá, že insolvenční správce má
možnost doručovat písemnosti nejen osobně nebo prostřednictvím provozovatelů
poštovních služeb, ale také prostřednictvím sítě nebo služby elektronických
komunikací. Nezdaří-li se doručení uvedenými způsoby, může insolvenční správce
požádat o doručení písemností insolvenční soud, který již při doručování
postupuje přiměřeně (§ 7 odst.
1 insolvenčního zákona) dle ustanovení § 45 a
násl. o. s. ř. Doručoval-li insolvenční správce vyrozumění o popření
elektronickou poštou, měl postavení soukromé osoby. Již tato skutečnost (povaha
doručující osoby) vylučuje použití ustanovení občanského soudního řádu o
doručování písemností. 6/ Společnosti E tak bylo řádně doručeno vyrozumění o popření její pohledávky
(15. března 2012) a lhůta 15 dnů určená ustanovením § 198 odst. 1 insolvenčního
zákona k podání incidenční žaloby marně uplynula v pátek 30. března 2012
(žaloba byla podána až 17. května 2012). Rozhodnutí o odmítnutí přihlášky
pohledávky a ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení tak je věcně
správné. 7/ Odvolací soud nesdílí ani názor odvolatele o nepřezkoumatelnosti odůvodnění
napadeného usnesení. Insolvenční soud vysvětlil, na základě jakých skutkových
zjištění dospěl k závěru, že společnost E nepodala v zákonné lhůtě žalobu o
určení popřené pohledávky a uvedl, která ustanovení insolvenčního zákona v dané
věci aplikoval. 8/ K námitce, že odmítnutí přihlášky pohledávky je nepřiměřeným rozhodnutím,
které brání průchodu práva (důvody popření pohledávky insolvenčním správcem
jsou projevem jeho přepjatého formalismu), má odvolací soud za nepřípadné. Nesouhlasil-li věřitel s popřením pohledávky, mohl se určení její pravosti či
výše domoci v incidenčním sporu, zahájeném ve lhůtě k tomu určené. Neučinil-li
tak (žalobu podal opožděně), ač byl řádně poučen o následcích, nelze k
pohledávce dále přihlížet. Věřitel se takto sám (opožděným podáním žaloby)
připravil o možnost, aby soud v incidenčním sporu posoudil, zda insolvenční
správce popřel pohledávku důvodně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání společnost Šestý uzavřený
investiční fond, a. s. (dále též jen „společnost S“), coby právní nástupce
společnosti C, zaniklé rozdělením s účinností k 31. říjnu 2012. Usnesením ze dne 26. února 2013, č. j. KSBR 27 INS XY, insolvenční soud
rozhodl, že namísto společnosti C bude v řízení pokračováno (jako s jejím
procesním nástupcem) se společností S. Společnost S pak vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a
požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení. Konkrétně dovolatel - vycházeje z ustanovení § 197 odst. 2 a § 198 odst. 1
insolvenčního zákona a z ustanovení § 47 odst. 2 a 3 o. s. ř. - argumentuje
následovně:
1/ Závěr odvolacího soudu, že dovolatel (jeho právní předchůdce) byl řádně
vyrozuměn o popření přihlášky 15. března 2012 (a lhůta k podání žaloby tak
uplynula 30. března 2012), není správný. 2/ Dne 15. března 2012 sice dovolateli (jeho právnímu předchůdci) bylo dodáno
(prostřednictvím veřejné datové sítě na e-mailovou adresu A. K.) vyrozumění o
popření [podepsané zaručeným elektronickým podpisem insolvenčního správce (v
dovolání se v daném kontextu nesprávně hovoří o „žalovaném“) založeným na
kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních
služeb] a dovolatel (jeho právní předchůdce) potvrdil insolvenčnímu správci
přijetí vyrozumění o popření 22. března 2012 (e-mailovou zprávou podepsanou
rovněž zaručeným elektronickým podpisem A. K. založeným na kvalifikovaném
certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb),
dovolatel však i tak má za to, že vyrozumění o popření mu (jeho právnímu
předchůdci) nikdy nebo účinně doručeno. Z (výše) uvedeného je totiž nepochybné,
že přijetí vyrozumění o popření potvrdil dovolatel (jeho právní předchůdce) až
ve lhůtě 7 dnů od doručení. 3/ Dovolatel má za to, že z dikce ustanovení § 47 odst. 2 a 3 o. s. ř. jednoznačně vyplývá, že vyzve-li soud adresáta, aby doručení písemnosti
potvrdil soudu do 3 dnů od odeslání písemnosti datovou zprávou opatřenou jeho
zaručeným elektronickým podpisem, a adresát odeslání do té doby nepotvrdí, je
doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu
neúčinné. Týž názor zastává i odborná literatura. Srov. Drápal, L., Bureš, J. a
kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009 (dále jen „Komentář“), str. 318 (Příslušnou pasáž Komentáře
dovolatel cituje a z ní zdůrazňuje především větu: „Není-li adresát ochoten
včas a předepsaným způsobem potvrdit přijetí doručované listiny, nedošlo k
řádnému doručení, i když ve skutečnosti listinu skutečně obdržel.“ a dále větu:
„Opožděně došlá datová zpráva o přijetí zásilky má stejné právní následky, jako
kdyby adresát přijetí listiny vůbec nepotvrdil.“) a dále David, L., Ištvánek,
F., Javůrková N., Kasíková, M., Lavický, P. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl.
Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, str. 257 [i z tohoto
díla dovolatel cituje příslušnou pasáž, konkrétně věty: „Doručuje-li soud
prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, je účinnost doručení
písemnosti vázána na potvrzení adresáta, že k doručení písemnosti datovou
zprávou došlo. Toto potvrzení musí soud obdržet do 3 dnů od odeslání
písemnosti, nikoli od jejího přijetí adresátem, protože není možné ponechat
posouzení účinnosti doručení na nahodilých skutečnostech majících příčinu na
straně adresáta (spolehlivost mailserveru apod.)“]. 4/ Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že ustanovení občanského
soudního řádu nelze aplikovat na situaci, kdy insolvenční správce doručuje
písemnosti elektronickou cestou, navzdory tomu, že právní úprava doručování
písemností prostřednictvím veřejné datové sítě obsažená v ustanoveních
občanského soudního řádu primárně dopadá na doručování písemností
prostřednictvím soustavy civilních soudů. Dovolatel má s přihlédnutím k
ustanovení § 7 insolvenčního zákona za to, že se přiměřeně použije rovněž na
doručování soudy v insolvenčním řízení, „a tedy“ i na doručování písemností
insolvenčním správcem, a to včetně situace, kdy insolvenční správce doručuje
písemnost elektronickou cestou v souladu s ustanovením § 76 odst. 3
insolvenčního zákona. 5/ Argument odvolacího soudu, že insolvenční správce měl při doručování
vyrozumění o popření elektronickou poštou postavení soukromé osoby, což
vylučuje aplikaci ustanovení občanského soudního řádu o doručování písemností,
má dovolatel za nepřijatelný. V této souvislosti pak odkazuje na dílo
Kotoučová, J. a kol.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční
zákon). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2010 (dále jen „Kotoučová“),
str. 173-174, z nějž cituje větu: „Doručování samotné provedené insolvenčním
správcem se pak řídí ustanoveními občanského soudního řádu (§ 45a a násl. o. s. ř.)“. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení
rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014,
uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání je v dané věci přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., jelikož
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky postavení
insolvenčního správce při doručování písemností prostřednictvím veřejné datové
sítě. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 76 insolvenčního zákona (ve znění, jež od přijetí
insolvenčního zákona nedoznalo změn), doručuje-li insolvenční správce
písemnosti týkající se insolvenčního řízení osobně, má přitom postavení
soudního doručovatele (odstavec 1). Písemnosti doručované prostřednictvím
provozovatelů poštovních služeb insolvenční správce zasílá, je-li pro
insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, jako poštovní zásilku s
dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou
adresáta (odstavec 2). Nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit
prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, osobně nebo
prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, může požádat o doručení
insolvenční soud (odstavec 3).
Dle ustanovení § 47 o. s. ř. (ve znění účinném v době doručování vyrozumění o
popření, jež od té doby nedoznalo změn) při doručování písemnosti podle § 46
odst. 2 soud adresáta vyzve, aby doručení potvrdil soudu do 3 dnů od odeslání
písemnosti datovou zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem
(odstavec 2). Doručení prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou
adresu je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu
vrátila soudu jako nedoručitelná nebo jestliže adresát do 3 dnů od odeslání
písemnosti nepotvrdil soudu její přijetí datovou zprávou podle odstavce 2
(odstavec 3).
Jak zmíněno shora, ustanovení § 76 insolvenčního zákona se nachází v
insolvenčním zákoně v nezměněné podobě od jeho přijetí a stejná dikce byla
obsažena již ve vládním návrhu insolvenčního zákona, který projednávala
Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 4. volebním období 2002
- 2006 jako tisk č. 1120. Ve zvláštní části důvodové zprávy (k § 71 až § 80
osnovy) se k tomuto ustanovení uvádí, že:
„Zvláštní úprava je věnována postupu správce, doručuje-li písemnosti on sám;
při osobním doručování písemností osnova správci přiznává postavení soudního
doručovatele (§ 76).“
K tomu Nejvyšší soud dodává, že myšlenka vtělená v textu § 76 insolvenčního
zákona co do úpravy týkající se doručování písemností insolvenčním správcem
není v českém úpadkovém právu nikterak nová. Zjevným inspiračním zdrojem této
úpravy je úprava, jež se pro poměry zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a
vyrovnání (pro účely doručování písemností správcem konkursní podstaty)
nacházela (do 31. prosince 2007) v ustanovení § 34e vyhlášky č. 37/1992 Sb., o
jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (dále jen „jednací řád“).
Podle ustanovení § 34e jednacího řádu, doručuje-li správce písemnosti týkající
se konkursního nebo vyrovnacího řízení osobně, má při tom postavení soudního
doručovatele (odstavec 1). Písemnosti doručované držitelem poštovní licence
správce zasílá, je-li pro konkursní nebo vyrovnací řízení třeba doklad o
doručení písemnosti, jako doporučenou zásilku s doručenkou a poznámkou „do
vlastních rukou“ (odstavec 2). Nepodaří-li se správci písemnost doručit osobně
nebo prostřednictvím držitele poštovní licence, může požádat o doručení soud, u
něhož je vedeno příslušné konkursní nebo vyrovnací řízení (odstavec 3).
Ani při výkladu této konkursní úpravy nebylo žádných pochyb o tom, že postavení
soudního doručovatele se správci konkursní podstaty přiznávalo (dle § 34e odst.
1 jednacího řádu) jen v těch případech, kdy písemnost doručoval osobně (fyzicky
ji předával adresátu). S přihlédnutím k obsahu (výše citované) důvodové zprávy
k insolvenčnímu zákonu nemá Nejvyšší soud žádných pochyb o tom, že stejně je
nutno pro poměry založené insolvenčním zákonem vykládat úpravu obsaženou v § 76
odst. 1 insolvenčního zákona.
Věta citovaná dovolatelem z jím označeného díla (Kotoučová, str. 173) je
komentářem k ustanovení § 76 insolvenčního zákona a je zjevné, že se pojí právě
s úpravou obsaženou v § 76 odst. 1 insolvenčního zákona.
Z ustanovení § 76 odst. 2 insolvenčního zákona se pak podává (stejně, jako to
platilo v konkursních poměrech podle ustanovení § 34e odst. 2 jednacího řádu),
že s výjimkou případu osobního doručování popsaného v § 76 odst. 1
insolvenčního zákona má insolvenční správce možnost doručovat písemnosti jako
každá jiná soukromá osoba, toliko se mu pro případy, kdy je pro insolvenční
řízení nutný doklad o doručení písemnosti, předepisuje, aby písemnost, kterou
doručuje prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, doručoval jako
poštovní zásilku s dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k dodání do
vlastních rukou adresáta.
Ustanovení § 76 odst. 3 insolvenčního zákona pak (obdobně jako tomu bylo pro
konkursní poměry podle ustanovení § 34e odst. 3 jednacího řádu) nabízí řešení
pro situace, kdy se insolvenčnímu správci nedaří písemnost doručit (tak, aby
měl případně k dispozici pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení
písemnosti) např. proto, že si adresát zásilku nevyzvedává (při doručování
prostřednictvím provozovatele poštovních služeb) nebo nepotvrzuje její přijetí
(při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě nebo služby elektronických
komunikací). Tím, že v takových případech písemnost doručuje (na žádost
insolvenčního správce) [insolvenční] soud, se současně (teprve) otevírá možnost
využití procesních úprav doručování, včetně možnosti náhradního doručení
písemnosti, jež obecná úprava doručování písemnosti mezi dvěma soukromými
subjekty neobsahuje.
Takto pojatá (zvláštní) úprava doručování písemností insolvenčním správcem
především nenabízí prostor pro závěr, že by pro doručování písemností
insolvenčním správcem platila stejná (procesní) pravidla jako pro doručování
písemností soudem (postavení soudního doručovatele má insolvenční správce jen
tam, kde písemnost doručuje osobně). To ostatně odpovídá i zákonné úpravě
postavení insolvenční správce. Ustanovení § 9 písm. d/ insolvenčního zákona
řadí insolvenčního správce mezi procesní subjekty a obdobně jako pro správce
konkursní podstaty pro něj platí, že jde o zvláštní procesní subjekt, jenž v
insolvenčním řízení nezastává ani roli zástupce věřitelů ani roli zástupce
dlužníka. Z podřízené role insolvenčního správce ve vztahu k insolvenčnímu
soudu [jenž ve smyslu § 10 písm. b/ insolvenčního zákona průběžně vykonává
dohled nad postupem a činností ostatních (rozuměj vyjma insolvenčního soudu
samého) procesních subjektů] logicky plyne, že pro jeho činnost bez dalšího
neplatí (ani nemohou platit) pravidla týkající se činnosti insolvenčního soudu
samého.
Tím, že insolvenční zákon upravuje otázku doručování písemností insolvenčním
správcem (v § 76), a to způsobem výše popsaným, současně vylučuje možnost byť
jen přiměřené aplikace občanského soudního řádu způsobem, jenž by vedl k
popření závěru, že s výjimkou případu osobního doručování písemnosti
insolvenčním správcem má insolvenční správce při doručování písemností
postavení soukromé osoby.
Lze tedy shrnout, že doručuje-li insolvenční správce písemnost prostřednictvím
veřejné datové sítě, neuplatní se pro posouzení, zda takové doručení je účinné,
ani přiměřeně ustanovení § 47 odst. 2 a 3 o. s. ř. Závěry citované dovolatelem
z komentářů k občanskému soudnímu řádu (k obecné úpravě doručování písemností
soudem podle § 47 odst. 2 a 3 o. s. ř.) tedy pro výsledek dovolacího řízení
žádný význam nemají.
To v daném případě znamená, že byť dovolatel (jeho právní předchůdce) potvrdil
insolvenčnímu správci řádné doručení písemnosti doručované insolvenčním
správcem prostřednictvím veřejné datové sítě až po uplynutí 3 dnů od odeslání
písemnosti, nečiní tato skutečnost doručení neúčinným. V situaci, kdy takto
bylo potvrzeno, že písemnost byla dovolateli (jeho právnímu předchůdci) řádně
doručena 15. března 2012, je správný i závěr, že k pohledávce dovolatele se v
insolvenčním řízení nadále nepřihlíží, neboť dovolatel zmeškal lhůtu k podání
žaloby o určení pravosti pohledávky [dovolatel (jeho právní předchůdce) sice
pohledávku přihlásil jako vykonatelnou, leč přezkoumána a popřena byla jako
nevykonatelná (srov. dále i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013,
sen. zn. 29 NSČR 25/2011, uveřejněné pod číslem 105/2013 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek)]. Dovolatel (jeho právní předchůdce) v daných
souvislostech zjevně nedbal zásady „vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým
náležejí práva) a důsledky z toho plynoucí jsou k jeho tíži.
Dovolateli se tudíž prostřednictvím dovolání (jehož obsahovým vymezením je
Nejvyšší soud vázán) nepodařilo zpochybnit správnost napadeného usnesení.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru
(zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do
insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. května 2015
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu