29 Od 115/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobce J. K., proti žalovanému Ing. M. Š., zastoupenému, advokátem, o náhradu škody 80 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 11/99, u Vrchního soudu Praze v řízení o odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 11/99-80, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. M. T., JUDr. I. K., JUDr. P. F., JUDr. J. H., JUDr. R. K. a JUDr. J. S. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze v řízení o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 50 Cm 11/99-80.
Žalobce se domáhá žalobou podanou u Městského soudu v Praze vydání rozsudku stanovícího žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu škody v částce 80 000,- Kč spolu s příslušenstvím, vzniklou žalobci neoprávněným zásahem do práva užívání nemovitosti.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24.11.1999, č.j. 50 Cm 11/99-21 předmětnou žalobu zamítl a stanovil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v částce 10 925,- Kč, usnesením ze dne 3.7.2000, č.j. 50 Cm 11/99-47 pak nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22.2.2002, č.j. 4 Cmo 266/200-65, potvrdil jak citovaný rozsudek, tak i usnesení, kterým žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Poté, co žalobce podal odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.6.2002, č.j. 50 Cm 1199-80, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení advokáta, vznesl námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze z důvodu, který spatřoval v tom, že pokud soud prvního stupně vydal napadené rozhodnutí toliko na základě skutečnosti, že se řídil nesprávným právním názorem odvolacího soudu, pak je třeba věc přikázat jinému vrchnímu soudu podle ustanovení § 14 odst. 1 a o. s. ř. v platném znění, případně podle § 12 odst. 2 téhož zákona z důvodu vhodnosti. Je zřejmé, že v předmětném řízení bude odvolací soud přezkoumávat své vlastní již dříve učiněné rozhodnutí, které bylo napadeno odvoláním. Vyslovil názor, že je pravděpodobné, že Vrchní soud v Praze by měl být z projednávání tohoto odvolání vyloučen, protože nelze předpokládat, že by rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí.
Žalobce poukázal také na stížnosti, které byly podány vůči Vrchnímu soudu v Praze a jež měly odstranit další průtahy v konkursním řízení, což mohlo výrazně ovlivnit poměr soudců Vrchního soudu v Praze vůči žalobci. Dovodil, že pokud by stížnosti nebyly podány pak by o jednotlivých rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto a konkurzní spis by nemohl být postoupen Nejvyššímu soudu v Brně. Má za to, že poměr soudců Vrchního soudu v Praze včetně jeho předsedy jakožto orgánu státní správy, může být posuzován jako zjevně nepřátelský. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 22 Nd 138/2000-42, ze dne 11.7.2002, uvedl, že i když se toto rozhodnutí této věci netýká, nutno mít soudce Vrchního soudu za podjaté, protože žaloba směřuje proti Vrchnímu soudu v Praze a lze proto míti za to, že poměr soudců k žalobci je touto žalobou ovlivněn .
Nejvyšší soud České republiky jako nadřízený soud (§ 16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučeni soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám byl účastníkem řízení ať na straně žalobce nebo na straně žalovaného, nebo v případě, že by rozhodnutím soudu mohl být přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání. Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jiným obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský nebo naopak nepřátelský.
O žádný případ takového charakteru však nejde.
Jak vyplývá z vyjádření členů senátu Vrchního soudu v Praze 4 Cmo JUDr. M. T., JUDr. I. K. a JUDr. P. F., a členů podle rozvrhu práce zastupujícího senátu 1 Cmo JUDr. J. H., JUDr. R. K. a JUDr. J. S., nikdo z nich nemá žádný poměr k projednávané věci a nejsou jim známy žádné okolnosti (srov. § 15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že existují pochyby o nepodjatosti jmenovaných soudců. Obecný ničím nedoložený poukaz na rozhodování o již jednou podaném odvolání v této věci, sám o sobě o podjatosti těchto soudců nijak nevypovídá. Uvádí pouze subjektivní domněnky žalobce o případném vlivu svých stížností na soudce Vrchního soudu v Praze. Za tohoto stavu věci nelze učinit závěr, že by existovaly skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivnění vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům.
Odkaz žalobce na § 14 odst. 2 o. s. ř. není namístě, neboť toto ustanovení se týká soudců, kteří rozhodovali v téže věci u soudu prvního stupně a pak se stali soudci odvolacího soudu podle rozvrhu práce by měli rozhodovat v odvolacím řízení, netýká se však soudců, kteří ve druhém stupni rozhodovali o několika odvoláních proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze uvedení ve výroku tohoto usnesení nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí předmětné věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2005
JUDr. František Faldyna, CSc. , v. r.
předseda senátu