29 Od 37/2005-43
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobce L. J., zastoupeného Mgr. Janou Lammelovou, advokátkou se sídlem Dolní náměstí 16, 772 00 Olomouc, proti žalovaným 1) ČSOB Pojišťovně, a.s., člence holdingu ČSOB, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, 532 18 Pardubice, Zelené předměstí, IČ 45534306, a 2) M. Š., o zaplacení částky 17.742,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 183/2004, o návrhu druhého žalovaného na přikázání věci jinému soudu,
Věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 183/2004 se přikazuje Okresnímu soudu v Olomouci.
Žalobce se domáhá žalobou podanou u Okresního soudu v Pardubicích vydání rozhodnutí, kterým by bylo stanoveno oběma žalovaným společně a nerozdílně zaplatit mu částku 17.742,60 Kč s úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení. Poukázal na to, že druhý žalovaný zavinil dne 29.6.2003 dopravní nehodu a způsobil poškození automobilu zn. Opel Vectra, který žalobce užívá jako leasingový nájemce. První žalovaná v rámci likvidace škody provedla z celkové částky vzniklé škody srážku ve výši 17.742,- Kč bez jakéhokoliv zdůvodnění. Proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Pardubicích dne 6.8.2004 č.j. 33 Ro 1674/2004-15 podala první žalovaná odpor. Druhý žalovaný, jehož vstup do řízení připustil soud usnesením ze dne 4.11.2004, č.j. 6 C 183/2004-28, uvedl současně s omluvou své nepřítomnosti u nařízeného jednání, že jeho bydliště je v okrese O. a že příslušným soudem by měl být Okresní soud v Olomouci. Dalším podáním navrhl, aby věc byla delegována Okresnímu soudu v Olomouci, když bydliště žalobce i druhého žalovaného se nachází v obvodu Okresního soudu v Olomouci a v obvodu tohoto soudu došlo rovněž k pojistné události. Poukázal také na to, že z pracovních důvodů se nemůže jednání u Okresního soudu v Pardubicích zúčastnit. Žalobce s přikázáním věci Okresnímu soudu v Olomouci souhlasil s tím, že důvody uvedené druhým žalovaným považuje za správné. První žalovaná s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasila s odůvodněním, že nejde o spor o náhradu škody, kde by příslušnost soudu byla podle § 87 o. s. ř. dána na výběr. Nejvyšší soud České republiky, jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Pardubicích) a Okresnímu soudu v Olomouci, kterému má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh druhého žalovaného na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 citovaného ustanovení též k důvodu, pro který má být přikázána. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě. Důvod nesouhlasu s přikázáním věci jinému soudu uváděný první žalovanou je z hlediska ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. irelevantní. Za situace, kdy žalobce a druhý žalovaný bydlí v obvodu Okresního soudu v Olomouci, v jehož obvodu došlo také ke vzniku dopravní nehody, která byla pro žalobce důvodem k podání předmětné žaloby, lze předpokládat, že věc bude vyřízena u Okresního soudu v Olomouci rychleji a hospodárněji. Nejvyšší soud České republiky proto návrhu druhého žalovaného na přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. vyhověl a věc přikázal Okresnímu soudu v Olomouci. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2005
JUDr. František Faldyna, CSc. předseda senátu