29 Od 38/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. p. a.s., proti žalované S. T. B. s.r.o., o 8.690,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 109/2004, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 109/2004 se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikazuje.
U Okresního soudu v Břeclavi byla dne 13. 2. 2003 podána žaloba v záhlaví uvedené věci o zaplacení 8.690,- Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Břeclavi dne 28. 1. 2004 navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 1, neboť žalobkyně má sídlo v P. a žalovaná je od 23. 4. 2003 taktéž zapsána v obchodním rejstříku „se sídlem v P. 1“. Z důvodů ekonomiky řízení považuje soud za vhodné přikázat věc jinému než místně příslušnému soudu.
Žalobkyně s přikázáním věci Obvodnímu soudu pro P. 1 nesouhlasí a poukazuje na svou adresu pro doručování, která je v B.
Žalovaná s přikázáním věci taktéž nesouhlasí, protože bývalý jednatel „S. T.“ pan H., který smluvní vztah se žalobkyní uzavíral, bydlí v B..
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu Břeclav) a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh soudu na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Jelikož v daném případě ani jedna z uvedených okolností odůvodnit průlom do výše citované ústavní zásady způsobilá není, Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci, nevyhověl. Nebyly shledány ani důvody z hlediska procesního (urychlení řízení), ani důvody vážící se k účastníkům řízení.
Nejvyšší soud tedy důvody pro přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a návrhu Okresního soudu Břeclav nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. května 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu