29 Od 87/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v
právní věci žalobkyně F. P. , s. r. o., zastoupené, advokátem, proti žalované
C. G., o zaplacení 19.740,11 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v
Plzni pod sp. zn. 48 Cm 106/2004, o návrhu soudu na určení místní
příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 106/2004
projedná a rozhodne Krajský soud v Plzni.
Žalobkyně se domáhá žalobou podanou dne 9.9.2004 u Krajského soudu v Plzni
vydání rozsudku stanovícího žalované povinnost zaplatit žalobci částku 19
740,11 EUR. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že jí žalovaná nezaplatila
cenu díla, které pro žalovanou zhotovila na základě
její objednávky. Příslušnost Krajského soudu v Plzni dovodila ze smlouvy o
dílo, ve které účastníci současně sjednali, že případný spor z této smlouvy
bude řešit soud v Plzni - městě.
Krajský soud v Plzni předložil předmětnou věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí
podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s poukazem na
to, že pravomoc soudů České republiky byla založena dohodou stran v souladu s
ustanovením § 37 odst. 2 zák. č. 97/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Uvedl, že strany se dohodly i na místní příslušnosti, avšak originál smlouvy
nebyl podle ustanovení § 89a o. s. ř. k žalobě přiložen, proto příslušnost
předkládajícího soudu není dána a místní příslušnost nelze určit podle
ustanovení § 84 a násl. o. s. ř.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je
věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní
příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v
době jeho zahájení. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř.
jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky,
ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší
soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V daném případě směřuje žaloba proti žalované, která má sídlo ve Spolkové
republice Německo, v České republice nepodniká, nemá zde organizační složku
svého podniku, přičemž není tvrzeno (a z obsahu spisu nevyplývá), že by měla na
území České republiky majetek. Je proto třeba především zkoumat,
zda je pro projednání a rozhodnutí o předmětné žalobě daná pravomoc soudů
České republiky. Žalobkyně v žalobě odkazuje na dohodu, kterou účastníci
uzavřeli ve smlouvě o dílo ze dne 10. 10. 2002.
Nejvyšší soud konstatuje, že žaloba byla podána a řízení zahájeno po l. květnu
2004, kdy se Česká republika stala členem Evropské unie.
Na daný případ se proto vztahuje ustanovení bodu l. článku 23 oddílu 7
Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a
uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, o
ujednání příslušnosti, když strany se dohodly písemně na
příslušnosti (tj. pravomoci) soudu členského státu, na jehož území má jedna ze
stran bydliště (jímž je v případě společností nebo jiných právnických osob
sídlo nebo ústředí nebo hlavní provozovna – srov. článek 60 shora
uvedeného nařízení). Poněvadž se strany nedohodly jinak, je tato příslušnost
výlučná.
Nejvyšší soud vzhledem k uvedenému ujednání o příslušnosti (pravomoci) a k
absenci podmínek místní příslušnosti v souladu s § 11 odst. 3 o. s. ř. určil,
že věc projedná a rozhodne Krajský soud v Plzni.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. února 2005
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu