29 Od 89/2006-77
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany
Gajdziokové v právní věci žalobce JUDr. J. S., advokáta se sídlem Starobranská
4, 787 01 Šumperk proti žalovanému R. P., o zaplacení částky 8 715,30 Kč,
vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 54/2003, o návrhu
žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 547/2003 se k
projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí nepřikazuje.
Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku domáhá se žalobce vydání
rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 8 715,30 Kč s
odůvodněním, že žalovaný neuhradil odměnu za zastupování ve věci vedené u
Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 385/92 a následně pod sp. zn. 8 C
63/94.
Proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Šumperku dne
27.1.2003, pod č.j. Ro 33/2003-5, podal žalovaný odpor a současně navrhl, aby
věc byla delegována Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí. V odůvodnění svého
návrhu uvedl, že ve věci 8 C 63/94 a 8 C 266/2003 jej zastupoval žalobce, ve
věcech jednala soudkyně JUDr. Bohumila Šeuerová a proto poukazuje na podjatost
soudu a soudkyně.
Žalobce ponechal na úvaze soudu, jak o návrhu rozhodne. Vyslovil názor,
že k tomuto postupu není žádný rozumný důvod a jde o procesní obstrukci
žalovaného, který se vyhýbá placení závazků vůči žalobci. Skutečnost, že
soudkyně JUDr. Bohumila Šeuerová projednávala v minulosti právní věc, ve které
žalobce zastupoval žalovaného, nemůže být důvodem podjatosti soudkyně v tomto
řízení.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne
27.10.2005, č.j. Nc 104/2005-24, bylo rozhodnuto, že soudkyně JUDr. Bohumila
Šeuerová není vyloučena z projednávání a rozhodování předmětné věci. Řízení o
dovolání, které proti tomuto usnesení podal žalovaný, bylo usnesením Nejvyššího
soudu ze dne 30.5.2006, č.j. 33 Odo 675/2006-47, zastaveno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený
příslušnému Okresnímu soudu v Šumperku a Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí,
jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o.s.ř.), návrh na přikázání
věci projednal a dospěl k závěru, že v daném případě nejsou splněny zákonné
podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle
ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána jinému
soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle odstavce 3 věty druhé citovaného
ustanoveni mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc
přikázána a v případě odstavce 2 citovaného ustanovení též k důvodu, pro který
by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti
na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o
skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc
projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému
soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je
uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat
svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve
znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému
soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby
dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon
přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k
soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být
zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který
by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
Skutečnost, že soudkyně JUDr. Bohumila Šeuerová, která z projednávání a
rozhodování předmětné věci nebyla vyloučena, projednávala jiné věci, v nichž
byl žalobce účastníkem řízení, není způsobilá odůvodnit průlom do výše
citovaného ústavního principu. Z podání žalovaného ani z obsahu spisu
nevyplývají žádné další skutečnosti, které by případně mohly ovlivnit
rozhodnutí o přikázání věci jinému než příslušnému soudu.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalovaného na přikázání věci
jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl a věc Okresnímu
soudu v Ústí nad Orlicí nepřikázal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. ledna 2007
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu