NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 1005/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci
žalobce Ing. V. G., jako správce konkursní podstaty úpadkyně T. spol. s r. o.,
proti žalované JUDr. M. S., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty
úpadce D. Š., o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty, vedené u
Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 39 Cm 14/2003,
o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 1. dubna 2004, č.j. 15 Cmo 11/2004-45, takto:
Rozsudek Vrchního v Praze ze dne 1. dubna 2004, č.j. 15 Cmo 11/2004-45, se
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. října 2003, č.j. 39 Cm 14/2003-28,
rozhodl, že žalovaná je povinna vyloučit ze soupisu konkursní podstaty úpadce
D. Š. (dále jen „druhý úpadce“) veškeré nemovitosti zapsané na listu
vlastnictví č. 438 pro katastrální území a obec C. P. u Katastrálního úřadu v
T. (dále jen „sporné nemovitosti“), „ve zbytku“ (tj. ohledně požadavku na
určení, že „žalobce“ je vlastníkem těchto nemovitostí) žalobu zamítl (výrok I.)
a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů
řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozsudku - ve vztahu k jeho vyhovujícímu výroku - zejména
uvedl, že žalobce sepsal sporné nemovitosti do konkursní podstaty úpadkyně
T. spol. s r. o. (dále jen „první úpadkyně“) dne 21. února 2003 [a to s
odkazem na ustanovení § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu
a vyrovnání - dále jen „ZKV“, maje za neúčinnou kupní
smlouvu ze dne 17. září 2001 uzavřenou mezi první
úpadkyní a T.-R., a. s.], a že žalovaná tytéž
nemovitosti sepsala do soupisu konkursní podstaty druhého úpadce až 2. dubna
2003 (odkazujíc na ustanovení § 27 odst. 5 ZKV a existenci zástavního práva,
jímž byla zajištěna pohledávka K. s. r. o. za druhým úpadcem).
Považuje za podstatné, že žalobce sepsal sporné nemovitosti do konkursní
podstaty jako první, soud prvního stupně akcentoval, že žalovaná sepsala sporné
nemovitosti do konkursní podstaty druhého úpadce, aniž
jejich vlastníka (tj. T.-R., a. s.) ve smyslu
ustanovení § 27 odst. 5 ZKV vyzvala, aby ve prospěch konkursní podstaty do
třiceti dnů vyplatil zajištěné pohledávky nebo aby v téže lhůtě složil cenu
věci, práva nebo pohledávky, jimiž je
pohledávka zajištěna, když žalovaná takovou výzvu neadresovala vlastníku, nýbrž
žalobci.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. dubna 2004, č.j. 15 Cmo 11/2004-45, k
odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve
vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení, potvrdil a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, podle něhož
bylo-li prokázáno, že žalobce sepsal sporné nemovitosti do soupisu konkursní
podstaty první úpadkyně dříve než žalovaná, má žalobce „naléhavý právní zájem
na žalobě podané k výzvě soudu podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV“, jelikož
práva a povinnosti spojená se soupisem majetku do konkursní podstaty svědčí
tomu správci konkursní podstaty, který majetek sepsal jako první. Vycházeje z
toho, že s pozdějším zápisem sporných nemovitostí do soupisu konkursní podstaty
druhého úpadce nejsou spojeny žádné právní účinky, odvolací soud zdůraznil (na
rozdíl od soudu prvního stupně), že v řízení o této excindační žalobě nelze ani
jako předběžnou otázku řešit, zda žalovaná splnila všechny zákonné podmínky pro
zápis sporných nemovitostí do soupisu konkursní podstaty druhého úpadce podle
ustanovení § 27 odst. 5 ZKV, když tuto otázku by mohl řešit pouze v řízení
vedeném o žalobě správkyně konkursní podstaty druhého úpadce proti správci
konkursní podstaty první úpadkyně podané podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV. Je
tak na žalované - pokračoval odvolací soud – aby podala vůči žalobci žalobu na
vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty první úpadkyně (ať
již z vlastní iniciativy nebo na základě výzvy soudu), když z povahy zástavního
práva plyne, že zpeněžení zástavy v konkursu vedeném na majetek osobního
dlužníka má přednost před jejím zpeněžením v konkursu vedeném na majetek
zástavního dlužníka (vlastníka zástavy) nebo toho, kdo nemovitosti převedl na
jiného kupní smlouvou, která je neúčinným právním úkonem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a spatřujíc jeho zásadní právní význam v řešení
otázky oprávněnosti „zápisu nemovitostí do konkursních podstat při střetu dvou
konkursních řízení“, a to v návaznosti na procesní postavení
správců konkursních podstat.
Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem a naplnění dovolacího
důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., dovolatelka spatřuje
v řešení otázky, zda „předmět sporu“ (v daném případě oprávněnost sepsání
sporných nemovitostí do konkursní podstaty druhého
úpadce) mohl být řešen v závislosti na tom, zda v řízení vystupuje v procesním
postavení žalované nebo žalobkyně, či nikoli. Přestože v souladu s právním
názorem odvolacího soudu podala proti žalobci žalobu o vyloučení sporných
nemovitostí z konkursní podstaty (řízení o této žalobě je vedeno u Krajského
soudu v Plzni pod sp. zn. 55 Cm 13/2004,
přičemž ve věci dosud nebylo jednáno a rozhodnuto), poukazuje na možnost, že
„by v téže věci stály proti sobě dva rozdílné rozsudky, podle nichž by byly
sporné nemovitosti vyloučeny jak z konkursní podstaty druhého úpadce (viz
napadený rozsudek), tak i z konkursní podstaty první úpadkyně (to v případě, že
by byla žalovaná úspěšná se svou žalobou vůči žalobci podanou ve smyslu
ustanovení § 19 odst. 2 ZKV). Považujíc právní závěr, na němž rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá, za „vymykající se“ ustanovení § 152
odst. 2 a § 159a odst. 4 a 5 o. s. ř., dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud
rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je i
důvodné.
Po právní stránce zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud
shledává - a potud má dovolání za přípustné - v řešení otázky aktivní věcné
legitimace (a s ní spojeného procesního postavení v řízení) správce konkursní
podstaty, jemuž svědčí právo prvního soupisu majetku do konkursní podstaty, k
podání vylučovací žaloby (§ 19 odst. 2 ZKV) proti správci konkursní podstaty,
jenž tentýž majetek sepsal do konkursní podstaty (jiného úpadce) jako v pořadí
druhý.
Jelikož vady řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání dovolací soud
přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovoláním namítány
nejsou a ze spisu se nepodávají, přezkoumal Nejvyšší
soud rozhodnutí odvolacího soudu především co do
správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 19 ZKV v rozhodném znění (tj. ve znění účinném k datu
prohlášení konkursu na oba úpadce a k datu soupisu sporných nemovitostí do
konkursních podstat obou úpadců), jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná
majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou
o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech,
které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu
(odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková
hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu
proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že
věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně (odstavec
2).
K předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu
majetku konkursní podstaty (excindační žalobě), patří, že :
1) věc byla správcem konkursní podstaty příslušného úpadce vskutku pojata do
soupisu majetku konkursní podstaty;
2) excindační žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu
nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu,
který konkurs prohlásil;
3) žalovaným je správce konkursní podstaty (§ 19 odst. 2 věta první
ZKV);
4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§ 154 odst. 1 o. s.
ř.), trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v konkursní podstatě
(nebyla v mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučena);
5) osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejen
to, že věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu
zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do
soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu
uveřejněné pod čísly 58/1998 a 67/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 9/2005
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro výsledek dovolacího řízení je určující, zda správce konkursní podstaty,
který sepsal sporné nemovitosti do soupisu konkursní podstaty jako první, může
být osobou aktivně věcně legitimovanou v řízení o vyloučení týchž nemovitostí z
konkursní podstaty jiného úpadce.
Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném pod číslem 27/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu
odchýlit se ani v projednávané věci), podle kterého
práva a povinnosti spojené se soupisem majetku do
konkursní podstaty svědčí tomu správci konkursní podstaty, který majetek sepsal
jako první. V pořadí druhý soupis týchž nemovitostí neopravňuje správce
konkursní podstaty, který takový soupis provedl, k tomu, aby po dobu, kdy
trvají účinky v pořadí prvního soupisu, s nemovitostmi nakládal, ani jej
nezatěžuje povinností obstarat údržbu a správu sepsaných nemovitostí (k tomu je
povolán správce konkursní podstaty, který nemovitosti sepsal jako první).
V pořadí druhý soupis sporných nemovitostí tak sám o sobě žádným způsobem
neomezuje správce konkursní podstaty, který nemovitosti sepsal jako první, co
do jeho možnosti věc držet, užívat, požívat její plody a užitky, popř. tuto věc
zpeněžit nebo s ní jinak nakládat. Význam takového druhého soupisu tak lze
spatřovat pouze ve spojení se žalobou podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV, jíž se
osoba, která druhý soupis provedla, domáhá vůči správci konkursní podstaty,
který věci sepsal jako první, vyloučení těchto věcí z konkursní podstaty.
Nemá-li v pořadí druhý soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty
příslušného úpadce žádný dopad do poměrů správce konkursní podstaty, který věci
sepsal jako první, nemůže být tento správce konkursní podstaty ani aktivně
věcně legitimován k podání vylučovací žaloby podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV.
Rozhodnutí soudu, jímž by bylo takové žalobě vyhověno, by totiž na obsahu a
rozsahu jeho práv a povinností k věcem sepsaným do konkursní
podstaty ničeho neměnilo.
Na výše uvedený závěr nemá vliv ani skutečnost, že žalobce, ač sepsal sporné
nemovitosti do konkursní podstaty jako první, byl (nesprávně) konkursním soudem
k podání vylučovací žaloby proti žalované vyzván.
Odvolací soud tedy pochybil, jestliže jeho obecně správné úvahy o významu v
pořadí prvního soupisu nemovitostí vyústily v závěr o opodstatněnosti
vylučovací žaloby podané právě tím správcem konkursní podstaty, který
nemovitosti sepsal jako první. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že
žalovaná provedla v pořadí druhý soupis v důsledku postupu podle ustanovení §
27 odst. 5 ZKV. Nesplní-li správce konkursní podstaty, jemuž je adresována
výzva podle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV, povinnosti plynoucí z této výzvy
dobrovolně (a současně majetek, jehož se výzva týká, ponechá v konkursní
podstatě „svého“ úpadce), nemá vyzývající správce konkursní podstaty (zde
žalovaná) podle zákona k dispozici jiný postup, než (po provedení v pořadí
druhého soupisu) podat vůči tomuto správci vylučovací žalobu podle ustanovení §
19 odst. 2 ZKV.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je co do řešení otázky existence aktivní
věcné legitimace žalobce nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší
soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek
odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s.
ř. a odst. 3 věty první o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně
nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu