NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 1015/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna v konkursní věci
dlužnice M. spol. s r. o., o návrhu věřitele Mgr. L. R., advokáta, jako správce
konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci“, na prohlášení konkursu
na majetek dlužnice, o procesním nástupnictví na straně věřitele, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 K 33/2002, o dovolání dlužnice proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. března 2006, č. j. 2 Ko
37/2005-187, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 1. března 2006, č. j. 2 Ko 37/2005-187, Vrchní soud v Olomouci
potvrdil k odvolání dlužnice usnesení ze dne 11. října 2004, č. j. 31 K
33/2002-157, jímž Krajský soud v Brně připustil, aby do řízení na místo
dosavadní navrhující věřitelky Ing. M. H., správkyně konkursní podstaty
úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci“ (dále též jen „navrhovatelka“), vstoupila
J. B. a. s., (dále též jen „banka“). Odvolací soud se ztotožnil se soudem
prvního stupně v závěru, že byly splněny podmínky ustanovení § 107a odst. 2
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož bylo prokázáno, že
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva a
povinností účastníka řízení. Touto skutečností jsou smlouvy o postoupení
pohledávky ze dne 20. července 2004, č. 661 a 662 (dále též jen „postupní
smlouvy“). Odvolací soud přitom již jako s navrhujícím věřitelem jednal s Mgr.
L. R., jako novým správcem konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. „v
likvidaci“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, namítajíc
(posuzováno podle obsahu dovolání), že jsou dány dovolací důvody uvedené v
ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [odstavec 2 písm. a)],
že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 2
písm. b)] a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování [odstavec 3]. Konkrétně
dovolatelka uvádí, že povinností odvolacího soudu bylo zkoumat, zda navrhovatel
konkursu má aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu.
Dle dovolatelky navrhující věřitelka není její věřitelkou, jelikož nikdy
nedoložila svá tvrzení o nabytí pohledávek z úvěrů, které dovolatelce poskytla
E., a. s. Podle přesvědčení dovolatelky, v důsledku nedostatku aktivní
legitimace na straně navrhující věřitelky nejsou splněny podmínky řízení a
napadené rozhodnutí vychází z neúplného skutkového zjištění. Proto dovolatelka
požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Dovolání, jež je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud
odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí platí, že
předmětem řízení o návrhu ve smyslu § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené
právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného,
dosavadnímu účastníku svědčí a že právní skutečností, se kterou právní předpisy
spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a
odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §
524 a násl. občanského zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod
číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 37/2004“).
Nejvyšší soud rovněž již v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého
předmětem řízení o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda
tvrzené právo podle označené právní skutečnosti vskutku bylo převedeno (přešlo)
na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé.
Dovolatelkou uplatněné argumenty nesměřují (bez zřetele k tomu, ke kterému z
taxativně určených dovolacích důvodů je dovolatelka připíná) ke zpochybnění
závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy
spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Námitka, že
postupitelka není nositelkou postupovaných pohledávek, pak - jak vysvětleno
výše - není způsobilá zvrátit správnost závěru o naplnění podmínek pro vydání
rozhodnutí podle § 107a o. s. ř., jež je přiměřeně aplikovatelné (srov. § 66a
odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších
předpisů) i v konkursním řízení (srov. opět R 37/2004).
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně, pokládá Nejvyšší soud za dané
situace za zbytečné. Pro úplnost lze dodat, že text ustanovení § 241a odst. 3
o. s. ř. vylučuje uplatnění dovolacího důvodu obsaženého v tomto ustanovení
pro dovolání přípustné podle § 239 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu