NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 1056/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně ČSOB I. s., a. s., člena skupiny ČSOB, proti žalovanému Ing. J. D., o zaplacení částky 7,439.858,-Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 49/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2005, č. j. 8 Cmo 465/2004-63,
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2005, č. j. 8 Cmo 465/2004-63 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. září 2004, č. j. 26 Cm 49/2003-51, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - potvrdil usnesení ze dne 7. září 2004, č. j. 26 Cm 49/2003-51, jímž Krajský soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně ČSOB I. s., a. s., člena skupiny ČSOB, vstoupila společnost A. I. O. a. s., (dále jen „společnost“).
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že přechod práv a povinností k pohledávce, jejíž zaplacení je předmětem sporu, byl doložen smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 26. srpna 2004 mezi žalobkyní a společností, přičemž společnost se vstupem do řízení souhlasila.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel vyjadřuje přesvědčení, že soudy obou stupňů dospěly k chybnému právnímu závěru o platnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. srpna 2004, uzavřené mezi žalobkyní a společností. Je-li jednou z obligatorních náležitostí smlouvy o postoupení pohledávek podle ustanovení § 524 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) identifikace postupované pohledávky, pak předmětná smlouva tuto náležitost nesplňuje, neboť z jejího obsahu specifikace pohledávky nevyplývá. Pro neurčitost je tak smlouva absolutně neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák.
Dovolatel dále namítá, že podmínkou pro platný převod pohledávky je, že jde o pohledávku určitou a existující vůči konkrétnímu dlužníkovi. Nelze postoupit pohledávku, která zanikla. Tvrdí, že žalobkyně vůči němu žádnou pohledávku nemá a i z tohoto důvodu je smlouva neplatná. Dále namítá, že na základě oznámení A. I. s. r. o. o tom, že uzavřela se žalobkyní, jako postupitelem, dne 23. prosince 1998 smlouvu o postoupení žalované pohledávky, uhradil v době od 30. prosince 1998 do 15. dubna 1999 této společnosti, jakožto postupníkovi, celkem částku 7,500.000,- Kč a tím vyrovnal veškeré své závazky i vůči novému věřiteli.
Proto dovolatel navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné, byť z jiných, než dovolatelem uvedených důvodů.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo měl vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se již týká posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. obč. zák.
Výhrada žalovaného, že pohledávka nemohla být postoupena, neboť neexistuje, je proto neopodstatněná. Rovněž námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky z důvodu neurčitosti není důvodná, poněvadž otázkou, zda tato smlouva je platným právním úkonem, se soud při posouzení podmínek, za nichž může být návrhu podle § 107a o. s. ř. vyhověno, nezabývá.
Přesto rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí. Z obsahu spisu je zřejmé, že původní žalobkyně I. f. o., c. r. a s., a. s. zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 31. prosince 2003 poté, kdy došlo k její přeměně na otevřený podílový fond podle ustanovení § 35j zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. Návrh na změnu účastníka řízení na straně žalobkyně pak podala společnost ČSOB I. s., a. s., člen skupiny ČSOB, aniž soudy nižších stupňů rozhodly o procesním nástupnictví po zaniklé původní žalobkyni ve smyslu ustanovení § 107 odst. 3 o. s. ř.
Z výše citovaného ustanovení § 107a o. s. ř. vyplývá, že návrh na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka je oprávněn učinit pouze žalobce jako účastník řízení. Nestala-li se společnost ČSOB I. s., a. s., člen skupiny ČSOB do podání návrhu na změnu účastníka na straně žalobce účastníkem řízení postupem podle § 107 odst. 3 o. s. ř., nebyly splněny zákonné podmínky, za nichž lze tomuto návrhu vyhovět (k tomu srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 47/2005).
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V další fázi řízení soud prvního stupně se proto bude zabývat otázkou, který subjekt je právním nástupcem původní žalobkyně. Přitom nepřehlédne, že z ustanovení § 35j odst. 8 zák. č. 248/1992 Sb. plyne, že majetek, tedy i pohledávky, zaniklého investičního fondu přešel dnem jeho zániku na podílníky otevřeného podílového fondu a že, jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 11. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 1252/2004, je k vymáhání těchto pohledávek aktivně legitimována investiční společnost, která tento majetek spravuje a vykonává práva a plní povinnosti s ním spojené vlastním jménem a na účet podílníků, která se také, ve smyslu § 107 o. s. ř., stává procesním nástupcem investičního fondu.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. září 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu