29 Odo 1060/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Pavla Severina v právní věci
žalobců A) Mgr. M. P., a B) R. P., obou zastoupených, advokátem, proti
žalovanému Mgr. M. B., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně S.,
spol. s r. o., o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty
úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 37 Cm 141/2001, o
dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
17. dubna 2003, č. j. 13 Cmo 263/2002-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. června
2002, č. j. 37 Cm 141/2001-67, uložil
žalovanému vyloučit z konkursní podstaty úpadkyně S., spol. s r. o.,
identifikační číslo … , ve výroku označenou nemovitost. K odvolání žalovaného
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. dubna 2003, č. j. 13 Cmo
263/2002-89, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Žalobci (zastoupeni advokátem) podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání.
Podle ustanovení § 240 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“),
účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího
soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem
vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení
(odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je
však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího
soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo
podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným
poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě
k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení
o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od
doručení (odstavec 3).
Napadený rozsudek byl zástupci žalobců s procesní plnou mocí (ze dne 8. dubna
2003 - srov. č. l. 81) JUDr. J. M. doručen 9. června 2003 (srov. doručenku u
č. l. 95 p. v.).
Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem dvouměsíční
lhůty k podání dovolání 11. srpen 2003 (pondělí).
Dovolání sepsané (advokátem) 8. srpna 2003, bylo podáno u soudu osobně téhož
dne (srov. č. l. 101), tedy včas. Jak se z něj však podává, šlo o tzv.
blanketní dovolání. Ačkoli totiž obsahovalo 4 strany textu (srov. č. l.
101-104), převážná jeho část se týkala označení účastníků a věci a reprodukce
rozhodnutí soudů nižších stupňů. Dovolací důvody jsou zde vymezeny jen tak, že
dovolatelé namítají, že:
„řízení před vrchním soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), a
že rozsudek vrchního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).“
Dále uvádějí, že mají za to, že napadený rozsudek vrchního soudu je
rozhodnutím ve věci samé a že dovolání je proto přípustné podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.“, a že bez ohledu na nepřesné poučení uvedené v
závěru rozsudku vrchního soudu jsou navíc shodně přesvědčeni, že tento rozsudek
má po právní stránce skutečně zásadní význam, zejména pokud jde o vyhodnocení
pokladů k dovození absolutní neplatnosti právního úkonu ve smyslu již
citovaného ustanovení § 39 občanského zákoníku.
Konečně uzavírají, že bližší odůvodnění podaného dovolání předloží ihned po
návratu jejich zástupce z pobytu v zahraničí a požadují, aby Nejvyšší soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Výklad podávaný právní teorií i soudní praxí je jednotný v tom, že výše
popsaným způsobem k náležitému vymezení dovolacích důvodů nedošlo. V právní
teorii srov. k tomu např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.:
Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str.
912 co do odvolacího důvodu a str. 1065 co do dovolacího důvodu a v judikatuře
např. (ve vztahu k náležitostem odvolání) usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné
pod číslem 29/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jinak řečeno, pouhá
citace textu ustanovení § 241a odst. 2 (případně též odstavce 3) o. s. ř. není
(pojímáno z obsahového hlediska) řádným uplatněním dovolacího důvodu. Z takto
pojatého dovolání totiž v žádném směru neplyne, v čem konkrétně dovolatelé
spatřují vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) ani v čem konkrétně dovolatelé
shledávají právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávným (§ 241a odst. 2
písm. b/ o. s. ř.).
Podání, jímž dovolatelé dovolání odůvodnili, je sepsáno (až) 27. listopadu
2003, a podáno u soudu (až) 4. prosince 2003 (srov. č. l. 120).
Z písemného vyhotovení napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud
účastníkům poskytl poučení, formulované tak, že „Proti tomuto rozsudku není
dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od
doručení rozhodnutí Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci
Králové dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má
po právní stránce zásadní význam“.
Takové poučení je ovšem nesprávné, jelikož dovolání proti měnícímu rozsudku
odvolacího soudu bylo – dle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. – přípustné bez
omezujících podmínek.
Nesprávné poučení odvolacího soudu v této věci pak mělo za následek, že
dovolatelům uběhla lhůta pro podání dovolání až uplynutím čtyř měsíců od
doručení rozhodnutí (§ 240 odst. 3 o. s. ř.), tedy 9. října 2003 (čtvrtek).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o
tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu
napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k
dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241,
běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění
této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení
zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení,
kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
V daném případě byli dovolatelé již při podání blanketního dovolání řádně (ve
smyslu § 241 o. s. ř.) zastoupeni advokátem JUDr. J. M. (na základě procesní
plné mocí z 8. dubna 2003).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se
rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel
doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení §
241b odst. 3 o. s. ř. tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních
dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým
důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k zákonu č.
30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené
ustanovení vtěleno do občanského soudního řádu). Lhůta určená v ustanovení §
241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně
odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k
pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy
musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za
přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. shodně
např. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož – jak rozvedeno výše - rozhodnutí odvolacího soudu obsahovalo nesprávné
poučení o tom, že dovolání není přípustné, mohlo být dovolání, které neobsahuje
údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího
soudu napadá, o tyto náležitosti doplněno po dobu trvání lhůty k dovolání
určené podle § 240 odst. 3 o. s. ř. (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.) –
srov. mutatis mutandis též závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 3. června 2003, sp. zn. 29 Odo 162/2002, uveřejněném v časopise Soudní
judikatura číslo 7, ročník 2003, pod číslem 117.
Lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody tak dovolatelům marně
uběhla dne 9. října 2004. Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným
výkladem podle § 241b odst. 3 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, když k podání
došlému soudu 4. prosince 2003 již co do v něm
uvedených dovolacích důvodů přihlédnout nemohl (toto podání bylo ostatně po
uplynutí lhůty k doplnění dovolacích důvodů i vyhotoveno /27. listopadu 2003/).
Pro úplnost se dodává, že výsledek dovolacího řízení by nebyl jiný ani kdyby
Nejvyšší soud za řádný průkaz zastoupení dovolatelů v dovolacím řízení pokládal
až procesní plnou moc, kterou tito vystavili JUDr. M. dne 7. srpna 2003 (srov.
č. l. 113). Tato plná moc byla totiž soudu předložena s přípisem datovaným 9.
října 2003 a došlým soudu 14. října 2003 (č. l. 111). Z tohoto pohledu by pak
lhůta k doplnění dovolání o dovolací důvody dovolatelům stejně marně uplynula
nejpozději dne 14. října 2003 (srov. § 241b odst. 3 větu druhou část věty před
středníkem o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je – ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, §
224 odst. 1, a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolatelům právo na
jejich náhradu nevzniklo a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího
řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. ledna 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu