29 Odo 1061/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní
věci žalobkyň a) N.-N. B. s. r. o., a b) N. A. G., proti žalované B. C., s. r.
o., o určení neplatnosti právního úkonu a vydání akcií, oproti vrácení částky
8,200.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 10/2000 a
23 Cm 214/98, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
1. dubna 2004, č. j. 5 Cmo 209/2003-317, ve znění usnesení ze dne 1. dubna 2004
č. j. 5 Cmo 209/2003-334, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2004, č. j. 5 Cmo 209/2003-317,
ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. dubna 2004, č. j. 5 Cmo 209/2003-334,
a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2002, č. j. 47 Cm
10/2000-166, 23 Cm 214/98-102, se v rozsahu týkajícím se požadavku na určení,
že žalobkyně a) je majitelkou 30 ks listinných akcií č. 31-60 nominální hodnoty
500.000,- Kč emitenta A. B., a. s., a požadavku, aby žalovaná oproti vrácení
částky 8,200.000,- Kč vydala žalobkyni a) 60 ks listinných akcií č. 1-60
nominální hodnoty 500.000,- Kč emitenta A. B., a. s., a v závislých výrocích o
nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi žalobkyní a) a žalovanou zrušují a
věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Výrokem I. napadeného rozsudku změnil odvolací soud ve vztahu k žalobkyni a)
rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobkyně a) je majitelkou 30
ks listinných akcií č. 31-60 nominální hodnoty 500.000,- Kč emitenta A. B., a.
s., a rozhodl, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni a) oproti vrácení částky
8,200.000,- Kč 60 ks listinných akcií č. 1-60 nominální hodnoty 500.000,- Kč
emitenta A. B., a. s.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že pokud jde o určovací petit žaloby
žalobkyně a), je nutno odlišit akcie číslo 1-30, které byly emitované a byly
předmětem smlouvy a které budou-li žalobkyni a) vydány, obnoví se její
legitimace jako původní majitelky pouhým škrtnutím provedeného rubopisu poté,
co budou vráceny, neboť se zde podpůrně použije právní úpravy obsažené ve
směnečném právu. Ohledně těchto akcií nemá určovací výrok opodstatnění. Poněkud
odlišná je situace pokud jde o akcie číslo 31-60, emitované na zvýšení
základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti A. B., a. s. až po uzavření
smlouvy. Z notářského zápisu NZ 365/98 sepsaného 30. října 1998 se podává, že
jde o 30 ks listinných akcií na jméno žalované. Byly tedy vydány na jméno toho,
kdo se považoval v rozhodné době za akcionáře společnosti A. B., a. s. a
určovací výrok zakládá v tomto případě legitimaci žalobkyně a), protože se jím
určuje, že je majitelkou těchto dalších 30 kusů akcií a zakládá se tak její
legitimace jako akcionáře.
V rozsahu žaloby na vydání akcií oproti vrácení kupní ceny se odvolací soud
zabýval přednostně otázkou plné moci udělené jednatelem žalobkyně a) panu B.
Š., na základě které B. Š. uzavřel se žalovanou za žalobkyni a) dne 13. března
1998 smlouvu o převodu akcií C. A. B., a. s., která později změnila obchodní
firmu na A. B., a. s. (dále jen „smlouva o převodu akcií“). Tak, jak je plná
moc udělena, tj. že jí jednatel zmocňuje třetí osobu k výkonu všech oprávnění
vyplývajících z jeho funkce jednatele, je nutno dovodit, že jde o přenos
jednatelského oprávnění na třetí osobu. Takovým jednáním však jednatel
žalobkyně a) zasahuje do pravomoci vymezené zákonem a stanovami valné hromadě
společnosti, resp. jedinému společníku, který vykonává působnost valné hromady,
protože žalobkyně a) má jediného společníka a zakladatele. Podle ustanovení §
125 odst. 1 písm. f) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve znění
účinném v rozhodné době, jmenování, odvolání a odměňování jednatelů patří do
působnosti valné hromady. Nelze proto připustit, aby pouhým udělením plné moci
jednatelem společnosti byla jednatelská oprávnění přenesena bez vědomí
společníků a jejich pověření na třetí osobu. Přenesení všech jednatelských
oprávnění na třetí osobu jednatelem společnosti by bylo pokusem o změnu
rozhodnutí valné hromady, kterým ustanovila jednatele. Jednatel byl oprávněn
udělit plnou moc třetí osobě, aby konkrétní právní úkon na základě takto
jednatelem udělené plné moci učinil třeba advokát. Nelze však platně plnou mocí
převést všechna jednatelská oprávnění na třetí osobu, která by tak, důsledně
vzato, byla oprávněna nebo povinna mimo jiné také svolávat podle ustanovení §
128 obch. zák. valnou hromadu, dokonce by byla oprávněna podat soudu návrh na
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení § 131 obch. zák.
Ze znění předmětné plné moci proto nelze učinit jiný závěr, než že je neplatná.
Přitom úvahy, zda o tom účastníci věděli, či ne, nejsou podle odvolacího soudu
namístě. O neplatnosti takto udělené plné moci vědět museli, jiný výklad vůbec
neobstojí a neznalost zákona neomlouvá.
Pak ovšem je nutno na jednání pana Š, hledět jako na jednatelství bez příkazu,
které je obstaráním cizí záležitosti, aniž by jednatel bez příkazu měl k
takovému jednání příkaz, nebo byl jinak k jednání oprávněn. Pojmovými znaky
jsou obstarání cizí záležitosti a v cizím zájmu a nedostatek příkazu nebo
jiného oprávnění. Konvalidace takto učiněného úkonu je možná a na takové
jednání je nutno aplikovat ustanovení § 33 odst. 2 občanského zákoníku (dále
jen „obč. zák.“). Jedná-li nezmocněný jednatel, je zavázán vůči tomu, s kým
bylo jednáno, sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně
schválí.
V projednávané věci soud prvního stupně dovodil z jednání uskutečněného dne 18.
června 1998 v Brně, že pokud žalobkyně a) na tomto jednání nevyslovila s
právním úkonem nesouhlas, dodatečně tak úkon nezmocněného jednatele schválila a
je sama zavázána. S tímto závěrem podle odvolacího soudu nelze souhlasit. Pokud
žalobkyně a) žádala zvýšení ceny za akcie, je z toho zřejmé, že s cenou
nesouhlasila a nelze tedy učinit závěr, že žalobkyně a) takto úkon nezmocněného
jednatele dodatečně schválila. Z protokolu ze dne 1. dubna 1998 mezi jednatelem
žalobkyně a) a B. Š. nelze v žádném případě dovozovat dodatečně schválení
úkonu, protože tímto výkladem by dodatečné schválení úkonu bylo dovozováno z
jednání těch, kdo daný stav vyvolali. Schválení by v tomto případě muselo být
učiněno žalobkyní a), tedy smluvní stranou, a ne pouze osobami, které svým
jednáním stav vyvolaly.
Ustanovení § 40a obč. zák. upravuje relativní neplatnosti právního úkonu. Podle
tohoto ustanovení se právní úkon, u něhož je dán důvod relativní neplatnosti,
považuje za platný, pokud se ten, na jehož ochranu je relativní neplatnost
stanovena, relativní neplatnosti nedovolá. Předpokladem takového jednání je, že
oprávněný subjekt považuje právní úkon pro své zájmy za vyhovující, tedy v
souladu s nimi. Jednatel žalobkyně a) sice udělením vadné plné moci způsobil
neplatnost právního úkonu, neobstojí však výklad soudu prvního stupně, že ten,
kdo neplatnost vyvolal, se jí nemůže dovolat. Toto ustanovení je totiž na
jednatelství bez příkazu nepoužitelné. Jedná-li někdo bez příkazu, nejde vůbec
o jednání toho, za koho jedná, nejde tedy o relativně neplatné jednání takto
zastoupeného. Jeho platným jednáním se takový úkon stane jen za předpokladu, že
jej ve smyslu § 33 odst. 2 obč. zák. schválí. K tomu zde nedošlo a smlouva o
převodu akcií není vůbec jednáním žalobkyně a).
Odvolací soud také shledal důvodným uplatněný nárok, pokud je jím požadováno
určení povinnosti žalované k vydání všech akcií. Z notářského zápisu č. NZ
365/98 N410/98 se podává, že ke zvýšení základního jmění vydáním dalších 30 ks
akcií o nominální hodnotě 500.000,- Kč došlo pouze a výhradně z majetku
společnosti A. B., a. s. (dříve C. A. B., a. s.), a to v rozsahu 6,000.000,-
Kč, z fondu ostatních rezerv a v rozsahu 9,000.000,- Kč ze zisku společnosti.
Proto i v tomto rozsahu odvolací soud rozsudek změnil a návrhu vyhověl.
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Co do jeho
přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení, tedy, že jde o dovolací důvod podle § 241a odst.
2 písm. b) o. s. ř.
Tvrdí, že závěr odvolacího soudu o tom, že plná moc udělená panu Š. je
neplatná, je nesprávný. Dovozuje, že udělenou plnou mocí nepřeváděl jednatel
společnosti na pana Š. funkci jednatele, nýbrž ho zmocnil, aby zastupoval
společnost ve všech věcech, ve kterých by jednal jinak on sám jako jednatel.
Obligatorní náležitostí plné moci podle ustanovení § 31 odst. 1 obč. zák. je
uvedení rozsahu zmocněncova oprávnění. V plné moci ze dne 18. prosince 1997 je
rozsah zmocněncova oprávnění vymezen tak, že je oprávněn zastupovat společnost
ve stejném rozsahu jako jednatel. Z formulace plné moci „…… zastupoval ve všech
věcech, rozumí se tím v plném rozsahu oprávnění jednatele této společnosti“, je
zřejmé, že plnou mocí v žádném případě nedochází k převodu jednatelské funkce,
což by zřejmě muselo být chápáno jako pokus o obcházení zákona a zásah do
pravomoci valné hromady společnosti, ale naopak dochází k vymezení a omezení
plné moci pouze na činnosti svěřené jednateli společnosti. Plnou moc proto v
žádném případě nelze považovat za převod funkce jednatele.
Dovolatelka zpochybňuje i závěr odvolacího soudu, že na jednání konaném dne 18.
června 1998 v Brně, kdy se žalobkyně a) domáhala pouze zvýšení kupní ceny,
nedošlo k dodatečnému schválení nezmocněného jednání pana Š. Námitky uplatňuje
rovněž proti stejnému závěru ohledně předávacího protokolu ze dne 1. dubna
1998, který podepsal pan M., tedy statutární orgán žalobkyně a) a rovněž pan
Š., tedy zmocněnec. Dovolatelka tvrdí, že ze svědecké výpovědi Doc. JUDr. Č.é
vyplývá, že žalobkyně a) byla na jednání v Brně přítomna a že ani ona, ani
žalobkyně b) na tomto jednání neprojevily nesouhlas s uzavřenou smlouvou o
prodeji akcií, bylo pouze jednáno o zvýšení kupní ceny, což potvrzuje, že obě
žalobkyně byly o uzavřené smlouvě informovány a nijak proti ní neprotestovaly,
tedy neprojevily s ní nesouhlas.
Ohledně předávacího protokolu dovolatelka uvádí, že z výpisu z obchodního
rejstříku žalobkyně a) je patrno, že jejím jménem jedná její jednatel, kterým
je pan M., a proto je třeba jeho podpis na předávacím protokolu chápat jako
schválení smlouvy o převodu akcií, kterou jménem žalobkyně a) uzavřel pan B. Š.
na základě plné moci, kterou oba soudy shledaly neplatnou. Odvolací soud uvedl,
že by úkon musela schválit žalobkyně a) a ne osoby, které stav vyvolaly.
Odvolací soud však již neuvedl, kdo by jménem žalobkyně a) měl úkon schválit.
Dále dovolatelka uvádí, že odvolací soud zaměňuje neplatnost plné moci udělené
panu Š. a neplatnost smlouvy o převodu akcií. Pokud by byla udělená plná moc
neplatná, pak neplatnost plné moci nezakládá neplatnost smlouvy o převodu
akcií. Na jednání pana Š. se pak hledí jako nezmocněné jednatelství. Neplatnost
plné moci by potom nezpůsobila neplatnost smlouvy o převodu akcií, ale pouze
to, že žalobkyně a) by nebyla smlouvou vázána. Tento závěr jednoznačně vyplývá
z ustanovení § 33 odst. 2 obč. zák., které stanoví, že ten, za koho je jednáno
bez plné moci, je tímto úkonem vázán, jen pokud jej dodatečně schválí.
Dovolatelka konstatuje, že soud prvního stupně zcela správně a logicky dovodil,
že pokud byla plná moc neplatná, nemůže se žalobkyně a) této neplatnosti
dovolávat, jelikož ji sama způsobila. Plná moc byla panu Š. udělena jednatelem
společnosti, který byl do své funkce jmenován v souladu se zákonem. Navíc byla
udělena na příkaz a s vědomím paní S., prokuristky jediného společníka
žalobkyně a). Dovolatelka žádá, aby Nejvyšší soud rozhodl o odložení
vykonatelnosti napadeného rozsudku a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření snáší argumenty na podporu správnosti rozsudku
odvolacího soudu. V doplnění vyjádření pak poukazuje na podání obžaloby
týkající se projednávané věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, založil své rozhodnutí na
závěru, že plná moc ze dne 18. prosince 1997, na jejímž základě uzavřel B. Š.
za žalobkyni a) smlouvu o převodu akcií (dále jen „plná moc“), tak, jak je
udělena, tj. že jí jednatel zmocňuje třetí osobu k výkonu všech oprávnění
vyplývajících z jeho funkce jednatele, přenáší jednatelské oprávnění na třetí
osobu. Tím podle odvolacího soudu jednatel žalobkyně a) zasáhl do pravomoci
vymezené zákonem a stanovami jedinému společníku, který vykonává působnost
valné hromady, a proto odvolací soud posoudil plnou moc jako neplatnou. Tento
závěr je nesprávný.
Zmocnění B. Š. v plné moci (jak se podává ze skutkových zjištění soudů nižších
stupňů) je formulováno tak, že jej jednatel žalobkyně a) zmocňuje, aby ji
„zastupoval ve všech věcech, rozumí se tím v plném rozsahu oprávnění jednatele
této společnosti“. Hovoří-li plná moc o zastupování společnosti, nelze to – v
souladu s ustanovením § 31 odst. 1 obč. zák. – chápat jinak než, že je zástupce
(zmocněnec) zmocněn činit za společnost právní úkony, tj. jednat za ni ve
vztahu ke třetím osobám. Pokud pak se v plné moci stanoví, že zmocněnec může
zastupovat společnost ve všech věcech, čímž se rozumí v plném rozsahu oprávnění
jednatele, plyne z toho, že rozsah zmocněncova oprávnění ve smyslu § 31 odst. 1
obč. zák. je vymezen tak, že může za společnost činit všechny právní úkony,
které může činit jednatel společnosti – jde tedy o tzv. generální plnou moc.
Pro závěr, který učinil odvolací soud, že tím dochází k přenesení funkce
jednatele, takže by zmocněnec mohl svolávat podle ustanovení § 128 obch. zák.
valnou hromadu a dokonce by byl oprávněn podat soudu návrh na vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení § 131 obch. zák. není
žádného opodstatnění.
Jak již Nejvyšší soud uzavřel v rozhodnutí ze dne ze dne 30. dubna 1997, sp.
zn. 1 Odon 2/97, publikovaném v časopisu Právní rozhledy č. 8/1997,
svolání valné hromady není jednáním společnosti ve vztahu ke třetím osobám a k
rozhodnutí o něm tudíž nelze udělit zmocnění. Pokud pak jednatel napadá
platnost usnesení valné hromady, činí tak svým jménem, nikoli jménem
společnosti. Udělená plná moc se proto na tato jednání nevztahuje, když je
výslovně omezena na zastupování žalobkyně a).
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí
spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze
stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za
středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
V dalším řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že za situace, kdy Nejvyšší
soud posoudil plnou moc jako platně udělenou, je třeba se zabývat tím, zda při
uzavírání smlouvy nedošlo k porušení ustanovení § 196a obch. zák., které, jak
soud prvního stupně správně dovodil ve svém rozhodnutí, se vztahuje i na
společnost s ručením omezeným.
Jak již Nejvyšší soud uzavřel v rozsudku publikovaném ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 82/2004, právnická osoba se ve smyslu ustanovení
§ 42a odst. 2 obč. zák. považuje za osobou blízkou dlužníku, který je fyzickou
osobou, je-li dlužník jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu),
jakož i tehdy, je-li dlužník společníkem, členem nebo zaměstnancem této
právnické osoby (popřípadě má-li k ní jiný obdobný vztah) a současně, kdyby
důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní. V
této souvislosti je třeba se zabývat tím, zda lze za osobu blízkou ve smyslu
ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. považovat i právnickou osobu, ve které
je statutárním orgánem osoba blízká statutárnímu orgánu převodce majetku podle
ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák.
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný
(§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2005
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu