29 Odo 1077/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci
žalobkyně Č. k. a., proti žalovaným 1) H. ch. s., spol. s r. o., 2) Ing. M.
Ch., 3) Ing. V. K., 4) Doc. PhDr. F. V., CSc., 5) Bc. D. T., 6) J. Š., 7)
Ing. V. D., 8) JUDr. T. D., 9) Ing. J. B., 10) J. Š., a 11) Č. K., o zaplacení
částky 89,811.930,63 Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 20/2000, o dovolání jedenáctého žalovaného proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. února 2006, č.j. 7 Cmo
302/2004-411, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. února
2006, č.j. 7 Cmo 302/2004-411, se
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský obchodní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. prosince 2000, č.j. 15 Cm
20/2000-186, zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 9. února 2000, č.j. 1 Sm
404/99-10, v části, kterou bylo žalovaným uloženo společně a nerozdílně
zaplatit žalobkyni 6% úrok z částky 89,811.930,63 Kč od 27. prosince 1996 do
20. února 2000 (výrok I.), ve zbývající části ponechal směnečný platební rozkaz
vůči všem žalovaným v platnosti (výrok II.) a žalobkyni nepřiznal náhradu
„dalších“ nákladů řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. února 2006, č.j. 7 Cmo
302/2004-411, v průběhu řízení o odvolání všech žalovaných proti rozhodnutí
soudu prvního stupně, odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), vyhověl návrhu původní žalobkyně – Č. f., s. r. o.,
aby na její místo vstoupila do řízení Deutsche Bank (dále jen „společnost“).
Odvolací soud zdůraznil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky č. P 170
8094 4500421 byla pohledávka, která je předmětem řízení, dnem 9. prosince 2005
postoupena na společnost, která se vstupem do řízení vyslovila souhlas.
Proti tomuto usnesení podal jedenáctý žalovaný dovolání, namítaje, že předmětem
řízení je „směnka s doložkou na řad“ a k přechodu práva ze směnky může dojít
pouze indosací a nikoli pouhým postoupením pohledávky.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Jelikož odvolací soud rozhodl o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka
podle ustanovení § 107a občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna
2001, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným podle ustanovení § 239 odst. 1
písm. b) o. s. ř.
V projednávané věci je z obsahu spisu nepochybné, že o žalobou uplatněném
nároku soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 11. prosince 2000, č.j. 15
Cm 20/2000-186, a odvolání žalovaných měl proto odvolací soud - v souladu s
bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony - projednat a rozhodnout o nich podle dosavadních právních
předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince
2000.
Původní žalobkyně (Č. f., s. r. o.) byla k 31. srpnu 2006 vymazána z
obchodního rejstříku, když byla zrušena s převodem jmění na jejího jediného
společníka, jímž je Č. k. a.6, a to na základě smlouvy o převzetí jmění
uzavřené podle ustanovení § 153c obchodního zákoníku. Nejvyšší soud pak tuto
skutečnost - v souladu s úpravou procesního nástupnictví podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (viz argumentace shora) –
promítl do označení žalobkyně v záhlaví tohoto rozhodnutí
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Jestliže žalobkyně uplatnila procesní nástupnictví formou
singulární sukcese v průběhu odvolacího řízení, jež se - jak uvedeno výše -
řídí občanským soudním řádem ve znění účinném do 31. prosince 2000, měl
odvolací soud podle dosavadních předpisů posoudit rovněž podmínky procesního
nástupnictví (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Došlo-li v průběhu občanského soudního řízení (podle právní úpravy účinné před
1. lednem 2001) k tzv. singulární sukcesi, přecházela na sukcesora (bez
zřetele k tomu, že tento institut nebyl v občanském soudním řádu ve znění
účinném před 1. lednem 2001 výslovně upraven) i práva a povinnosti dosavadního
subjektu (dosavadního účastníka řízení) s uplatněním nebo bráněním postoupených
práv spojená, včetně práv a povinností procesních. Šlo o přímé procesní
nástupnictví, takže ke změně v osobě účastníka řízení docházelo, aniž by o ní
soud rozhodoval. Jedinou podmínkou bylo, aby singulární sukcese byla u soudu
uplatněna. Od univerzální sukcese se sukcese singulární lišila jen tím, že při
ní na nabyvatele přecházela jen jednotlivá práva a povinnosti vymezená
předmětem sukcese. Z hlediska práv a povinností tak univerzální sukcese
vyjadřovala (ve srovnání se sukcesí singulární) jen rozsah přechodu, nikoli
jeho kvalitu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 1996, sp.
zn. 2 Cdon 554/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1997,
pod číslem 11, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. září 1997, sp. zn. 2 Cdon
1495/96, uveřejněný v témže časopise č. 10, ročník 1997, pod číslem 82, jakož i
nález Ústavního soudu ze dne 30. listopadu 1999, sp. zn. I. ÚS 531/98,
uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 16, části I.,
pod číslem 171).
Oproti tomu právní úprava účinná od 1. ledna 2001 upravuje procesní
nástupnictví při singulární sukcesi v ustanovení § 107a občanského soudního
řádu, přičemž - jak Nejvyšší soud vysvětlil v rozhodnutích uveřejněných pod
čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - předmětem
řízení o návrhu ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda
tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na
jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní
skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká
již posouzení věci samé.
Jelikož odvolací soud zkoumal podmínky procesního nástupnictví na straně
žalobkyně - nesprávně - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
ledna 2001 a aplikoval tak nesprávný právní předpis, považuje Nejvyšší soud,
vzhledem k rozdílům v právní úpravě procesního nástupnictví v době do 31.
prosince 2000 a po tomto datu, pokud jde o právně významné skutečnosti, které
musí být doloženy, aby soud mohl dospět k závěru o procesním nástupnictví
formou singulární sukcese, právní posouzení věci odvolacím soudem (založené na
aplikaci ustanovení § 107a občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
ledna 2001) za neúplné a tudíž i nesprávné.
Důvodnou Nejvyšší soud shledává rovněž argumentaci dovolatele, podle které
smlouva o postoupení pohledávky není právní skutečností, se kterou právní
předpisy spojují převod směnky na řad.
Podle ustanovení čl. I. § 11 zákona č. 191/1950 Sb., každou směnku, i když
nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem /rubopisem/ (odstavec 1).
Pojal-li výstavce do směnky slova „nikoli na řad“ nebo jinou doložku stejného
významu, lze převést směnku jen ve formě a s účinky obyčejného postupu /cese/
(odstavec 2). Směnku lze indosovat /převést rubopisem/ i na směnečníka, ať
přijal směnku nebo ne, na výstavce nebo na každou jinou osobu směnečně
zavázanou. Tyto osoby mohou směnku dále indosovat (odstavec 3).
Podle ustanovení § 17 zákona č. 591/92 Sb., o cenných papírech (dále jen
„zákon“), k převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli,
nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného.
Ustanovení § 18 zákona určuje, že k převodu listinného cenného papíru na řad se
vyžaduje i rubopis. Rubopis musí být bezpodmínečný a přechází jím veškerá práva
s papírem spojená, pokud ze zvláštního zákona nevyplývá něco jiného. Jakákoli
podmínka, na níž byl rubopis učiněn závislým, platí za nenapsanou (odstavec 1).
Převoditelnost cenného papíru na řad lze omezit, jen pokud to připouští
zvláštní zákon (odstavec 2). Na legitimační účinky rubopisu se použijí obdobně
ustanovení zvláštního právního předpisu upravující rubopis směnky (odstavec 3).
Právní posouzení věci odvolacím soudem, který výše uvedená ustanovení
upravující převod směnky na řad pominul a na převod práv ze směnky na řad
usuzoval pouze ze smlouvy o postoupení pohledávek, je proto i v tomto směru
nesprávné.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
V další fázi řízení odvolací soud nepřehlédne, že desátý žalovaný J. Š. v
průběhu odvolacího řízení zemřel. Přitom jak otázku procesního nástupnictví
formou univerzální sukcese ve vztahu k jmenovanému, tak i otázku singulární
sukcese na straně žalobkyně (ať již v důsledku smlouvy o postoupení pohledávky,
popř. na základě jiných skutečností, k nimž došlo v průběhu dovolacího řízení -
viz č.l. 424 až 427), posoudí podle občanského řádu ve znění účinném do 31.
prosince 2000, přičemž v odvolacím řízení bude s procesními nástupci
pokračovat, aniž by o změně v osobě účastníků řízení rozhodoval (tím není
vyloučena možnost rozhodnout o procesním nástupnictví usnesením, jímž se
upravuje vedení řízení).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu