NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 1086/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Mgr. L. R., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci“, proti žalované O. - F., s. r. o., o zaplacení částky 12.670.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 437/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2006, č. j. 27 Co 262/2005-94, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud Brně - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - potvrdil usnesení ze dne 30. srpna 2004, č. j. 4 C 437/2003-69, jímž Okresní soud ve Vyškově připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně Ing. M. H., tehdejší správkyně konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci“, vstoupila společnost J. B. a. s., (dále jen „společnost“). Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že přechod práv a povinností k pohledávce, jejíž zaplacení je předmětem sporu, byl doložen smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi žalobkyní a společností po zahájení řízení, přičemž společnost se vstupem do řízení souhlasila.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.
Odvolacímu soudu konkrétně vytýká, že se nezabýval zjištěním, zda původní žalobkyně byla aktivně věcně legitimována k vedení sporu (majíc za to, že tomu tak není, neboť původní žalobkyně nedoložila svá tvrzení o nabytí pohledávek z úvěrů, poskytnutých dovolatelce E., a. s.). V tom, že odvolací soud uzavřel, že v daném případě nezkoumá, zda věřitel je nositelem jím tvrzeného práva, shledává jeho postup nesprávným. Podle přesvědčení dovolatelky tak nebyly splněny podmínky řízení a soud vycházel z nesprávných skutkových zjištění. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání, jež je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Při projednání dovolání přitom Nejvyšší soud přihlédl ke změně v osobě správce konkursní podstaty a jako se žalobcem jednal v dovolacím řízení s Mgr. L. R.
Nejvyšší soud dovolání odmítl proto, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí platí, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí a že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rovněž již v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo podle označené právní skutečnosti vskutku bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé.
Dovolatelkou uplatněné argumenty nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Týkají se věcné legitimace žalobkyně ve sporu, k jejímuž posouzení slouží rozhodnutí ve věci samé.
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně, pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2006
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu