NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 11/2001-81
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce I. akciová
společnost, proti žalovanému L. M. podnikateli, o zaplacení 95.377,90 Kč a
smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn.
11 C 688/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. září 2000, č.j.
17 Co 152/2000-63, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. září
2000, č.j. 17 Co 152/2000-63, změnil rozsudek Okresního
soudu v Lounech ze dne 10. února 2000, č.j. 11 C
688/99-48, tak, že žaloba o zaplacení 95.377,90 Kč spolu se
smluvní pokutou ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý týden
prodlení ode dne 16. 12. 1996 do zaplacení se zamítá. Odvolací
soud dále rozhodl o nákladech řízení.
Jak uvedl Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku, žalobce se zavázal smlouvou
ze dne 19. 8. 1996 žalovanému dodat a provést montáž dvaceti kusů plastových
oken za celkovou smluvní cenu 248.238,- Kč s DPH. Část ceny (částku 206.000,-
Kč) žalovaný zaplatil.
Dílo bylo provedeno s vadami. Podle odvolacího soudu si zhotovitel splní svou
povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním objednateli (§ 554
odst. 1 obch. zák.). V případě, že má provedené dílo vady a objednatel je
přesto převezme, není dílo řádně ukončeno a povinnost provést dílo nezaniká,
ale její obsah se mění způsobem, který odpovídá nárokům objednatele vzniklým z
vadného plnění. Přestože žalobce prokázal, že dodělání díla spočívající v
odstranění vad zmařil žalovaný, zůstává nesporné, že vady díla nebyly do
současné doby odstraněny. Závazek žalobce jako zhotovitele provést sjednané
dílo tudíž trvá a žalovanému nevznikla povinnost zaplatit zbylou část ceny
provedení za dílo.
Odvolací soud dále konstatoval, že pokud v daném případě žalobce nevyužil svého
práva od smlouvy odstoupit dle čl. V. smlouvy, mohl se na žalovaném domáhat
reálného plnění, tzn. uložení povinnosti žalovanému, aby dokončení a předání
díla umožnil. Kromě toho se mohl v souladu se smlouvou domáhat vydání
plastových oken.
Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31.12.2000
(dále jen „o. s. ř.“) rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu, kterou se
žalobce domáhal zaplacení doplatku z ceny díla a smluvní pokuty, zamítl.
Včas podaným dovoláním napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu v celém
rozsahu. Přípustnost dovolání žalovaný opírá o ust. § 237 odst. 1 písm. a) o.
s. ř. [správně § 238 odst. 1 písm. a)] a podává je z důvodů nesprávného
právního posouzení věci odvolacím soudem [§ 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.].
Dovolatel zejména uvedl, že vykazované vady díla jsou
nepodstatnými a kosmetickými vadami, které nebrání
převedení stavby do užívání. Odvolací soud měl věc posoudit s ohledem na
charakter díla, když je zřejmé, že doladění montáže mohlo být provedeno až po
ukončení samotných stavebních prací. Žalovaný však mařil průběh montáže i
následné doladění prvků podle zadaných dispozic, čímž účelově
směřoval ke zkrácení práva zhotovitele na doplacení sjednané ceny.
Přitom cenově jsou tyto úkony zcela nepodstatné a cenu díla neovlivňují.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu
a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobce - jak vyplývá ze spisu - nevyjádřil.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1. lednem 2001). Dovolání žalobce se proto projedná a rozhodne
podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění platném
do 31.12. 2000.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobce podle ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst.
1, 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou,
obsahuje zákonem stanovené náležitosti, dovolatel je řádně zastoupen advokátem
a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Dovolací tvrzení po obsahové stránce naplňují dovolací důvod uvedený v § 241
odst. 3 písm. d) o. s. ř. Námitky žalovaného uplatněné v dovolání totiž
zpochybňují správnost hodnocení otázky vzniku nároku na zaplacení ceny za dílo.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Ze skutkových zjištění učiněných soudy v předchozím řízení, z nichž dovolací
soud vychází a které dovolatel nezpochybňuje, vyplývá, že dovolatel uzavřel
dne 19. 8. 1996 se žalovaným jako objednatelem smlouvu o dílo.
Uvedená smlouva je sice označena jako smlouva kupní, soudem prvního i druhého
stupně však bylo správně zhodnocena podle svého obsahu jako smlouva o dílo.
V posuzovaném případě jde o závazkový vztah mezi podnikateli při jejich
podnikatelské činnosti a proto se tento vztah řídí příslušnými ustanoveními
obchodního zákoníku.
Podle § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu
v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo ze zákona nevyplývá něco
jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Podle § 554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo
jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě,
jinak v místě stanoveném tímto zákonem.
Podle § 324 odst. 1 obch. zák. závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a
řádně. Podle § 324 odst. 3 obch. zák. jestliže dlužník poskytne vadné plnění a
věřitel nemá právo odstoupit od smlouvy nebo tohoto práva nevyužije, mění se
obsah závazku způsobem, který odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného
plnění, a závazek zaniká jejich uspokojením.
Ze spisu vyplývá, že dílo bylo předáno s vadami. Podle zápisu z „místního
šetření na stavbě domu čp. 79 v Lounech“ ze dne 7. dubna 1997 se na díle
vyskytovaly vady (např. chybějící zavírače) a výskyt v zápise uvedených vad
přiznává i žalobce ve svém dovolání.
Pokud mělo předané dílo vady, je zřejmé, že zhotovitel nesplnil svou povinnost
provést dílo jeho řádným ukončením a předáním. Dílo, které je vadné, nelze
totiž ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák. považovat za dílo
provedené, a to ani tehdy, když je – jako je tomu v posuzovaném případě -
objednatel převezme. Ve smlouvě ze dne 19. srpna 1996 nebylo
sjednáno, že zhotoviteli vzniká právo na zaplacení díla po jeho předání, tj. v
době sjednané ve smlouvě.
Podle § 548 odst. 1 obch. zák. je vznik nároku na zaplacení ceny díla vázán
právě na okamžik provedení díla. Jelikož ujednání obsažená pod bodem 4. smlouvy
nestanoví nic odchylného od uvedeného zákonného řešení, Nejvyšší soud se
ztotožnil se závěry odvolacího soudu, že žalobci nárok na zaplacení doplatku
ceny za provedení díla nevznikl.
Pro úplnost lze uvést, že pro posouzení daného případu nemůže být významné, zda
odstranění vad díla (tedy jeho řádnému provedení) bránilo prodlení na straně
objednatele (např. stavební nepřipravenost). Pro tento případ se zhotoviteli
nabízel postup upravený v § 548 odst. 2 obch. zák., tj. odstoupení od smlouvy
pro prodlení objednatele, který však žalobce nevyužil.
S ohledem na shora uvedené dovolací soud konstatoval, že rozhodnutí soudu
druhého stupně je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné.
Protože ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu byl
postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., nebo
jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení § 324 odst. 1 a odst. 3, § 548
a § 554 odst. 1 obch. zák. a § 243b odst. 1, části věty před
středníkem o. s. ř. rozsudkem zamítl.
Žalobce se svým dovoláním úspěšný nebyl, ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4, §
224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má tudíž povinnost nahradit žalovanému
náklady dovolacího řízení; protože však u žalovaného žádné prokazatelné náklady
dovolacího řízení zjištěny nebyly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný
z účastníků.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. března 2002
JUDr.Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu