29 Odo 1178/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní
věci navrhovatelky I. N., zastoupené advokátkou, proti odpůrkyni B. B. s. r.
o., zastoupené advokátem, o neplatnost rozhodnutí jediného společníka v
působnosti valné hromady, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 16 Cm
149/2002, o dovolání odpůrkyně proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 4.
dubna 2005, č. j. 14 Cmo 348/2004 – 72, takto:
Usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 4. dubna 2005, č. j. 14 Cmo 348/2004 – 72 a
usnesení Městského soudu v P. ze dne 28. června 2004, č. j. 16 Cm 149/2002 –
43, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v P. ze
dne 28. června 2004, č. j. 16 Cm 149/2002 – 43, kterým tento soud určil, že
rozhodnutí, jež učinila v působnosti valné hromady B. a P. O. N. spol. s r. o.,
(nyní B. B. s. r. o. – dále jen „společnost“) její jediná společnice N. s. r.
o., dne 24. září 2002, kterým odvolala jednatelku společnosti I. N. a
jmenovala jednatelkou společnosti J. P., je neplatné (I. výrok) a současně
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok).
Soud prvního stupně vycházel z toho, že v řízení nebylo prokázáno, že došlo k
řádnému uzavření smlouvy o převodu 100% obchodního podílu ve společnosti,
datované dne 18. září 2002, v níž je jako převodkyně uvedena navrhovatelka a
jako nabyvatelka N. s. r. o., za cenu 1,200.000,- Kč. Podpis převodkyně byl
ověřen na Úřadu městské části P. 2. Dle znaleckého posudku z oboru
písmoznalectví, který si nechala vypracovat navrhovatelka (popírající, že by
předmětnou smlouvu uzavřela), vypracovaného Mgr. J. Ž., podpis v ověřovací
knize Úřadu městské části P. 2 není pravým podpisem navrhovatelky. Dle dalšího
znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, vypracovaného v rámci trestního
řízení pro policii soudním znalcem JUDr. J. S., podpis „N.“ na smlouvě o
převodu obchodního podílu ze dne 18. září 2002 je pravděpodobně pravým podpisem
navrhovatelky, nelze však prokázat, že by podpis „N.“ v ověřovací knize Úřadu
městské části P. 2 byl jejím pravým podpisem.
Na základě provedeného dokazování pak soud prvního stupně uzavřel, že v řízení
nebylo prokázáno, že došlo k řádnému převodu obchodního podílu ve společnosti a
N. s. r. o. se proto nestala její jedinou společnicí. Z toho důvodu ani nemohla
činit rozhodnutí v působnosti valné hromady společnosti.
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně v tom, že nebyla prokázána
pravost smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 18. září 2002, pokud jde o
podpis převodkyně – navrhovatelky, když za výše popsané důkazní situace nebyla
prokázána pravost podpisu navrhovatelky na smlouvě. Důkazní břemeno – uvedl
odvolací soud – bylo na společnosti, která tvrdí, že ke smluvnímu převodu
obchodního podílu z navrhovatelky na N., s. r. o. došlo. Další důkazy,
navrhované společností – výslechy svědků – na tom nemohly nic změnit, když
svědek, který by viděl navrhovatelku smlouvu podepisovat, navržen nebyl.
Jestliže se N., s. r. o. nestala společnicí společnosti, nemohla ani rozhodovat
v působnosti její valné hromady, tudíž takové rozhodnutí je neplatné pro rozpor
s § 132 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), uzavřel odvolací
soud.
K námitce odpůrkyně, že soud prvního stupně ji zkrátil na procesních právech,
když rozhodoval v její nepřítomnosti, odvolací soud uvedl, že JUDr. O. V.
nepožádal včas o odročení věci, což měl učinit hned, jakmile zjistil, že již
jako advokát zastupovat žalovanou nemůže a současně ji informovat, aby se
dostavila k jednání sama nebo si opatřila dalšího advokáta.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala odpůrkyně dovolání. Co do jeho
přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“). Rozhodnutí napadá z důvodů uvedených v ustanovení §
241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
V odůvodnění dovolání uvádí, že odvolací soud vzal za základ „materiální
pravdy“ nesmyslné závěry policejního orgánu. Z navržených důkazů byly provedeny
pouze ty, které navrhla provést navrhovatelka. Veškeré její důkazní návrhy byly
zamítnuty, aby bylo prvostupňové rozhodnutí nakonec odůvodněno tím, že
dovolatelka neunesla důkazní břemeno. Dovolatelka namítá, že soudy obou stupňů
ignorovaly její námitku nedostatku aktivní legitimace navrhovatelky a že
odvolací soud nenapravil nezákonnost rozhodnutí soudu prvního stupně
spočívající v jeho rozporu s ustanovením § 153 odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka zastává právní názor, že nepřípustnost „interpretatio extensiva“
ustanovení § 131 odst. 1 obch. zák. vyplývá z první věty ustanovení § 132 odst.
1 obch. zák., z čehož dovozuje, že rozhodnutí jediného společníka žalobou podle
§ 131 obch. zák. napadnout vůbec nelze.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm
řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde
zejména tehdy, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud
dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují
rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným
právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního
významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí
řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud shledává (a
potud má dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. za
přípustné) ve výkladu ustanovení § 120 a § 134 o. s. ř.
V situaci, kdy je smlouva o převodu obchodního podílu opatřena ověřovacím
razítkem Městské části P. 2, podle něhož navrhovatelka listinu vlastnoručně
podepsala, je řešení otázky důkazního břemene ohledně pravosti takového podpisu
závislé na tom, zda tato ověřovací doložka obsahuje náležitosti podle
ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo
kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a o
vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady. Je-li tomu tak, je na
navrhovatelce, která zpochybňuje údaje v ověřovací doložce (mající povahu
veřejné listiny - § 134 o. s. ř.), aby prokázala opak. V případě, že ověřovací
doložka nesplňuje požadavky dle shora uvedeného ustanovení (a není tak veřejnou
listinou), tíží důkazní břemeno co do pravosti podpisu navrhovatelky odpůrkyni.
Pokud jde o námitku dovolatelky, že rozhodnutí jediného společníka v působnosti
valné hromady nelze napadat postupem podle ustanovení § 131 obch. zák.,
dovolací soud zásadní právní význam neshledal, protože námitku nepřípustnosti
takového postupu dovolatelka uplatnila až v dovolacím řízení. Přitom řešení
této otázky odvolacím soudem není ani v rozporu s hmotným právem.
Za této situace se již dovolací soud nezabýval dalšími námitkami dovolatelky,
neboť jejich posouzení nemůže ničeho změnit na posouzení věci.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí
spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze
stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za
středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu