NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 1350/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Pavla Severina a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Ing. A.T., proti žalované H. B. C. R. a. s., o určení neplatnosti smluv, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 319/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2004, č.j. 6 Cmo 179/2004-66, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 9. dubna 2003, č.j. 7 Cm 319/99-50, jímž Městský soud v Praze připustil, aby do řízení na straně žalované „přistoupila“ jako vedlejší účastník JUDr. Z. P., správkyně konkursní podstaty úpadkyně L. Z. – T., spol. s r. o.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že pro vstup jmenované jako vedlejšího účastníka do řízení byly splněny podmínky vyžadované ustanovením § 93 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [odstavec 2 písm. a)] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 2 písm. b)].
Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a navrhuje, aby Nejvyšší soud „napadené rozhodnutí změnil“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, když dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit pod žádný z v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných případů.
Oproti očekávání dovolatelky nelze přípustnost dovolání dovodit ani z ustanovení § 237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o připuštění vstupu vedlejšího účastníka do řízení, není rozhodnutím ve věci samé.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu