29 Odo 138/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela, v právní věci návrhu J. P., J. K., K. Č., Ing. P. C., M. H. a J. L., na zápis Společenství domu čp. 1332 v L., do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. S 765, o dovolání MUDr. V. R., zastoupeného, advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2003, čj. 7 Cmo 152/2002-54, takto:
Dovolání se odmítá.
MUDr. V. R. podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně napadá výklad ustanovení § 93 o. s. ř. provedený odvolacím soudem, zejména pak jeho závěr, že vedlejší účastenství je možné pouze ve sporném řízení. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a vedlejší účastenství dovolatele v řízení povolil.
Dovolání není přípustné.
Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé. Rozhodnutí o přípustnosti vedlejšího účastenství však rozhodnutím ve věci samé není, neboť – jak sám správně uvádí dovolatel v dovolání – jde o rozhodnutí jen procesní povahy.
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání nelze opřít ani o žádné jiné ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. června 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu