29 Odo 14/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Zdeňka Krčmáře,
v právní věci žalobkyně V.T., zast. advokátkou, proti žalované Z.H., zast.
advokátem, o zaplacení 113.066,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v České
Lípě pod sp. zn. 9 C 888/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. února 2000, čj. 17 Co 315/98-41, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti části výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 25. února 2000, č. j. 17 Co 315/98-41, vztahující se k výroku
II. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.
II. Rozsudek odvolacího soudu se s výjimkou výroku I. zrušuje a věc se vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Výrokem I. rozsudku ze dne 25.6.1998, č.j. 9 C 888/97-18, uložil Okresní soud v
České Lípě žalované zaplatit žalobkyni 113.066,- Kč a náklady řízení ve výši
22.899,- Kč. Výrokem II. uvedeného rozsudku zamítl žalobu, aby žalovaná
zaplatila žalobkyni úrok z prodlení z částky 113.066,- Kč od 1.11.1996 do
zaplacení.
K odvolání obou účastnic odvolací soud k návrhu žalobkyně připustil zpětvzetí
žaloby „v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení z
částky 113.066,- Kč ve výši nad 12 %\" a v tomto rozsahu zrušil rozsudek soudu
prvního stupně a řízení zastavil (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu odvoláním
napadený rozsudek změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení 113.066,- Kč, spolu
s úrokem z prodlení ve výši 12 % z dlužné částky od 1. 11.
1996 do zaplacení (výrok II.).
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že ve spisu je založena
listina označená jako smlouva o dílo datovaná dne 10.2.1996, jako zhotovitel je
v záhlaví smlouvy uvedena Z.H. S. truhlářství v M., jako objednatel žalobkyně.
Touto smlouvou se zhotovitel zavazuje k provedení truhlářských prací, jejichž
rozsah není ve smlouvě uveden a ve smlouvě ani není odkaz na jinou listinu, v
níž by byl předmět díla určen. Pod bodem IX. obsahuje listina ujednání o
smluvních pokutách. K této listině připojila žalobkyně další stranu, která, jak
zjistil odvolací soud při jednání, obsahovala soupis jednotlivých výrobků,
včetně jejich ceny. Tento soupis vyhotovila žalovaná na základě „ostatních
jednání obou účastnic\" dne 28.1.1996. Jednalo se o tzv. předběžný výpočet a ze
závěrečné věty této listiny vyplývá, že se měl stát součástí smlouvy o dílo.
Dle názoru odvolacího soudu se tomu tak nestalo, neboť přestože předmětnou
smlouvu uzavíraly účastnice o 14 dnů později, na tento předběžný výpočet
smlouva, zejména v bodě I., kde měl být specifikován předmět díla, vůbec
neodkazovala. Ze smlouvy nevyplývá, že se tato listina stala součástí smlouvy o
dílo.
Odvolací soud proto uzavřel, že účastnice na základě osobních jednání uzavřely
smlouvu o dílo, přičemž dohoda o rozsahu díla, tj. o jeho předmětu a ceně, byla
zaznamenána žalovanou na listině ze dne 28. 1.1996.
Odvolací soud dospěl k závěru, že listina nesplňuje náležitosti stanovené § 536
a násl. obch. zák., neboť z ní nevyplývá, že by se účastnice řádně dohodly na
předmětu díla, když samotná listina vymezení předmětu díla neobsahuje a ani
neobsahuje odkaz na záznam o již proběhlém jednání o druhu a ceně nábytku,
který měl být na základě uzavřené smlouvy vyroben. Odvolací soud proto
zhodnotil smlouvu o dílo ze dne 10.2.1996 jako právní úkon neplatný pro
neurčitost.
Z neplatnosti uzavřené smlouvy pak vyplývá, že žalobkyni nevznikl nárok na
zaplacení smluvní pokuty podle čl. IX. uvedené smlouvy o dílo.
Proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně v otevřené
lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázala na ustanovení § 238 odst.
1 písm. a), co do důvodu na ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
V dovolání uvedla, že dne 10.2.1996 uzavřela se žalovanou platnou smlouvu o
dílo, přičemž rozsah a cenu díla dohodly ústně. Žádná z obou účastnic tuto
skutečnost nepopírá. Žalobkyně se se žalovanou dohodla před podpisem smlouvy o
dílo na tom, jaké výrobky a v jaké ceně žalovaná pro žalobkyni
zhotoví, žalovaná zaznamenala rozsah a cenu díla na listině ze dne 28.1.1996 a
29.1.1996 a tyto listiny se staly nedílnou součástí písemné smlouvy o dílo z
10.2.1996, byly k ní připojeny sponkou a jak žalobkyně, tak žalovaná se
smlouvou o dílo z 10.2.1996 včetně příloh k této smlouvě, kde byl
zaznamenán rozsah a cena díla, řídily a respektovaly ji. Smlouvu předložila
žalobkyni k podpisu žalovaná, která ji vyhotovila. Spor mezi účastnicemi vznikl
pouze o tom, kdy a jak došlo k řádnému předání díla.
Dále pak dovolatelka uvádí, že to byla právě žalovaná, která chtěla mít smlouvu
o dílu uzavřenou písemně, a to zejména pokud jde o podmínky placení.
Dovolatelka rovněž uvedla, že obchodní zákoník nevyžaduje, aby byla veškerá
ujednání ve smlouvě o dílo učiněna písemně, písemnou formu vyžaduje pouze
ujednání o smluvní pokutě a toto ujednání písemné je.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před
1.1.2001).
Dovolání v rozsahu té části výroku II. rozsudku odvolacího soudu, která se
vztahuje k výroku II. rozsudku soudu prvního stupně není přípustné, protože v
tomto rozsahu je výrok odvolacího soudu potvrzujícím výrokem, když v tomto
rozsahu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým tento
soud zamítl žalobu na zaplacení 19% úroku z prodlení ze žalované částky,
nezměnil.
Dovolání v rozsahu té části výroku II. rozsudku odvolacího soudu, která se
vztahuje k výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, je přípustné podle
ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
67
Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že jestliže listina ze dne
28.1.1996, ve které byl uveden rozsah díla, které účastníci dohodli a jeho
cena, nebyla v písemné smlouvě o dílo výslovně ani odkazem označena
za součást smlouvy, nemůže být tato listina, ani výsledky ujednání účastnic v
ní uvedené, součástí smlouvy a písemná smlouva, ve které není uveden předmět
plnění ani cena je proto neplatná pro neurčitost (§ 37 odst. 1 občanského
zákoníku, dále též jen „obč. zák.\"). Tento právní závěr není správný. Z právní
úpravy smlouvy o dílo v obchodním zákoníku nevyplývá povinnost uzavřít tuto
smlouvu písemně. Písemná forma smlouvy by proto byla nezbytná pouze za podmínek
ustanovení § 272 odst. 1 obch. zák., tj. jestliže alespoň jedna ze stran
projeví při uzavření smlouvy vůli, aby byla smlouva uzavřena písemně. (Tak to
podle tvrzení žalobkyně učinila v projednávané věci žalovaná ohledně podmínek
pro placení.) Potom ale, jak správně uvedla žalobkyně, není vyloučeno, aby
účastníci smlouvy uzavřeli smlouvu zčásti písemně a zčásti (v rozsahu ujednání
o tom, že listiny připojené ke smlouvě jsou její přílohou či součástí) ústně,
přičemž rozhodující pro hodnocení jejich ujednání je, k čemu směřovala jejich
vůle při uzavírání smlouvy. Jinak řečeno, sama o sobě skutečnost, že strany ve
smlouvě o dílo výslovně neprohlásily, že její součástí je i listina z 28. 1.
1996 (již byla ke smlouvě dle skutkových závěrů odvolacího soudu připojena, a v
níž je vymezen předmět díla), k závěru o neplatnosti smlouvy o dílo nevede.
Pro úplnost je ještě třeba uvést, že pokud by listina ze dne 28.1.1996 nebyla
součástí smlouvy o dílo, nebyla by smlouva neplatná pro neurčitost, ale pro
rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.), a to proto, že by neobsahovala podstatné
náležitosti smlouvy předepsané pro smlouvu o dílo v ustanovení § 536 obch. zák.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí
spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst.
1, části věty za středníkem, o. s. ř. zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d
odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. srpna 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v.r.
předsedkyně senátu