29 Odo 1441/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobkyně C. ČR, a. s., proti žalované L. Z., o zaplacení částky 47.719,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 7 C 310/2004, o
dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2005,
č.j. 29 Co 369/2005-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že v daném
případě byly splněny podmínky vyžadované ustanoveními § 153a a § 114b
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) pro to, aby ve věci bylo
rozhodnuto rozsudkem pro uznání.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a namítajíc
existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s.
ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci.
Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a
navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Z ustanovení § 237 odst. l písm. c) o. s. ř., jehož se dovolatelka výslovně
dovolává, vyplývá, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a
proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce l není
přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč;
k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovoláním napadeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž
bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč ze smlouvy o
úvěru uzavřené podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku (dále jen „obch.
zák.“). Přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení §
261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním a z procesního
hlediska jde o obchodní věc (srov. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly
1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož dovolání žalované není ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.
s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.), odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst.
5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo
odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. ledna 2006
JUDr. Petr Gemmel,v. r.
předseda senátu