NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 1463/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č. s., a. s., proti žalovaným 1) H. S., a 2) E. S., o zaplacení částky 859.842,28 Kč a 289.057,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 288/2004, o dovolání první žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. března 2006, č.j. 20 Co 349/2005-239, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
částku 44.294,45 Kč s úroky z prodlení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Usnesením ze dne 23. března 2006, č.j. 20 Co 349/2005-239, Krajský soud v Hradci Králové odmítl jako opožděné odvolání první žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, zpochybňujíc správnost závěru o opožděnosti odvolání a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž ale usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 592/2005).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání první žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2006
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu