29 Odo 149/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobce m. H. S., zastoupeného, advokátkou, proti žalované Ing. G. L.,
zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 94.764,60 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 347/98, o dovolání
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2001, č. j. 12
Co 517/2001-97, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2001, č. j. 12 Co 517/2001-97,
se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozsudkem změnil k odvolání žalované
rozsudek ze dne 30. května 2001, č. j. 16 C 347/98-78, jímž Okresní soud v
Karlových Varech vyhověl žalobě o zaplacení částky 94.764,60 Kč s
příslušenstvím (šestnáctiprocentním úrokem z prodlení), tak, že žalobu zamítl.
Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobce je
aktivně legitimován k uplatnění nároku na zaplacení úhrady za teplo a teplou
vodu, vyplývajícího ze smlouvy číslo 101/96 ze dne 3. října 1996 (dále též jen
„smlouva“). Uzavřel, že smlouva nebyla uzavřena mezi účastníky, nýbrž mezi S.
m. m. H. S. (právnickou osobou) a žalovanou. Právě tato právnická osoba mohla
sama nároky ze smlouvy vymáhat. Pokud snad označený subjekt zanikla a jeho
práva a povinnosti přešla na žalobce - pokračoval odvolací soud - bylo na
žalobci, aby ještě před vydáním rozsudku soudu prvního stupně tuto skutečnost
prokázal. Ačkoli oba účastníci byli při posledním jednání před soudem prvního
stupně řádně poučeni dle § 119a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s.
ř.“), žalobce žádné důkazy nenavrhl, a proto je již nemůže s úspěchem uplatnit
v odvolacím řízení. V řízení před soudem prvního stupně rovněž nezměnil žalobu
a z opatrnosti se nedomáhal přisouzení žalované částky jako bezdůvodného
obohacení poskytnutého žalované jako plnění bez právního důvodu. Pro tento
případ by se žalobce musel vypořádat s námitkou žalované „na řádné vyúčtování
bezesmluvního plnění za druhou polovinu roku 1995“. Žalobce také nenabídl
důkazy o výši uplatněného nároku a neprokázal, kdy žalované doručil faktury,
jimiž vyčíslil výši nedoplatku; proto nemá právo ani na příslušenství
pohledávky.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, uváděje, že
řízení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. postiženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konkrétně dovolatel namítá,
že soud prvního stupně mu neposkytl poučení dle § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř.
Proto také nemohly být uplatněny důkazy dle § 119a o. s. ř. Proto dovolatel
požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné dle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
Pro závěr, že ustanovení občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony, se uplatní i pro řízení zahájená
před 1. lednem 2001 (bod 1 hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb.),
není podstatné, jak dlouhou dobu před tímto datem řízení probíhalo a kolik
procesních úkonů soud učinil v době od 1. ledna 2001 (shodně srov. rozhodnutí
uveřejněné pod číslem 45/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Bez
zřetele k tomu, že řízení o žalobě bylo zahájeno v dubnu 1999, tedy platí, že
při jednáních před soudem prvního stupně, jež se uskutečnila ve dnech 21.
února, 19. března a 30. května 2001, již soud prvního stupně byl povinen
postupovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001,
včetně úpravy obsažené v § 118a a § 119a o. s. ř.
Podle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř., před skončením jednání je předseda
senátu povinen, s výjimkou věcí uvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř., účastníky
přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že
důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později
uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených
v § 205a o. s. ř. Ustanovení § 118b, 118c a § 175 odst. 4 část první věty za
středníkem o. s. ř. tím nejsou dotčena.
Dle ustanovení § 118a o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník
nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda
senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení
doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy (odstavec 1). Má-li
předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, než
podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu
doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle
odstavce 1 (odstavec 2). Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že
účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných
tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej
o následcích nesplnění této výzvy (odstavec 3).
Z ustanovení § 211a o. s. ř. pak plyne, že jiní účastníci řízení než odvolatel
mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly
uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v § 205a o. s.
ř. nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů
podle § 205a odst. 1 o. s. ř.
Jak se podává obsahu spisu, přítomným zástupcům účastníků s procesní plnou mocí
se při jednání dne 30. května 2001 vskutku dostalo poučení dle § 119a o. s. ř.,
přičemž dovolatel poté žádné další důkazy soudu nenabízel. Soud prvního stupně
pak ve výše označeném rozsudku (v reakci na závazný pokyn obsažený v kasačním
usnesení ze dne 24. srpna 2000, č. j. 12 Co 99/2000-42, jímž odvolací soud
odklidil jeho předchozí vyhovující rozsudek ze dne 28. dubna 1999, č. j. 16 C
347/98-27) o aktivní věcné legitimaci žalobce uvedl, že oprávnění dovolatele
vymáhat žalovanou částku má za prokázané zřizovací listinou S. m. m. H. S.,
podle které pohledávky může vymáhat pouze zřizovatel (dovolatel).
Podle ustanovení § 212a odst. 5 věty druhé o. s. ř., k jiným vadám řízení před
soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci.
Mezi jiné vady řízení před soudem prvního stupně, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, patří především nedostatky v poučovací povinnosti
soudu prvního stupně podle § 118a o. s. ř.
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl - oproti soudu prvního stupně – k
odlišnému závěru ohledně oprávnění dovolatele vymáhat žalovanou částku vlastním
jménem (v situaci, kdy smlouvu, z níž je žalováno, uzavřela S. m. m. H. S.).
Kdyby k témuž úsudku dospěl již soud prvního stupně, musel by - v intencích §
118a odst. 3 o. s. ř. - žalobce poučit, že dosud nenavrhl důkaz potřebný k
prokázání tvrzení, že je oprávněn uvedenou částku sám vymáhat (jelikož
zřizovací listina to sama o sobě nedokládá), vyzvat jej, aby takový důkaz
označil bez zbytečného odkladu, a poučit jej o následcích nesplnění této výzvy.
Obdobné závěry platí pro úvahy odvolacího soudu o bezdůvodném obohacení.
Přicházelo-li v úvahu (jak naznačuje odvolací soud) posuzovat věc (při
společném skutkovém základu) i v rovině bezdůvodného obohacení, pak se mělo
žalobci před soudem prvního stupně dostat - ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. -
poučení, aby pro případ, že věc bude posuzována podle ustanovení o bezdůvodném
obohacení, doplnil vylíčení rozhodujících skutečností (a sdělit mu jakých)
nezbytných pro rozhodnutí věci i v této právní rovině.
Žalobci se tudíž těchto poučení nedostalo jen proto, že soud prvního stupně
zaujal pro žalobce sice příznivý, leč z pohledu odvolacího soudu nesprávný,
právní názor.
Odvolací soud pak přehlédl, že poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. je
vybudována na objektivním principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného
poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec
dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo
z objektivního hlediska stát, došlo i v tomto případě k porušení ustanovení §
118a o. s. ř. a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy
postiženo vadou; to platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v
odvolacím řízení. Sám odvolací soud je v systému neúplné apelace výrazně omezen
v možnosti zjednat nápravu v uvedeném směru jinak než kasací rozhodnutí soudu
prvního stupně - ať již tím, že by příslušné poučení poskytl žalobci sám, nebo
tím, že by přihlédl k novým žalobním tvrzením, jež žalobce uplatnil v odvolacím
řízení - v důsledku úpravy obsažené v § 213 odst. 3 o. s. ř.; podle tohoto
ustanovení totiž platí, že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud
nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny
v rozporu s § 205a o. s. ř. nebo § 211a o. s. ř. (shodně srov. v právní teorii
např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský
soudní řád. Komentář. II. díl, 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 962-963
a v rozhodovací praxi soudů např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna
2003, sp. zn. 29 Odo 850/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo
12, ročník 2003, pod číslem 209). Jiný postup než kasaci rozhodnutí soudu
prvního stupně by při zjištění existence popsané vady řízení mohl odvolací soud
zvolit jen v případě, že by žalobce na řádné poučení odvolacího soudu podle §
118a o. s. ř., nijak nereagoval.
Lze tedy uzavřít, že při zaujatém právním názoru měl odvolací soud rozsudek
soudu prvního stupně zrušit pro jinou vadu řízení, která mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, a která spočívá v absenci poučení podle § 118a
odst. 2 a 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.) napadený rozsudek podle § 243b odst. 2 o. s. ř. pro tuto vadu zrušil a
vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud)
závazný O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne
v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. března 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu